Region Lanškrounsko

Údolí potoka Čenkovička od obce Čenkovice k Bystřeci. Úzká niva meandrujícího potoka se zamokřenými loukami je ideálním ekotopem bledule jarní (Leucojum vernum). Její mnohatisícové populace zde nalezneme v plošném až masovém výskytu. I přesto, že louky nejsou pravidelně sklízeny, je stav chráněného území dobrý.

Přírodní park „Lanškrounské rybníky“ byl zřízen v roce 1990 jako oblast klidu podle zákona č. 40/1956 Sb. Přírodní park leží západně od Lanškrouna v oblasti soustavy rybníků na Ostrovském potoce. Na ploše 243 ha zahrnuje rybníky Olšový, Pšeničkův, Slunečný a Plockův s okolními lesními porosty. Navazuje na rekreačně využívanou oblast rybníka Dlouhý s širokými možnostmi ubytování a vodních sportů, další rybníky nabízejí tichá místa pro rybaření.

Lázek (714 m n.m.) je nejvyšším vrchem Zábřežské vrchoviny. Výrazný vrch v podhůří Orlické a Jesenické oblasti je tvořen pararulami zábřežského krystalinika. Čistou přírodu dokládají blízká chráněná území: V dole, Selský potok, Selský les a přírodní park Březná. Lázek je nejen na historické česko-moravské hranici, ale vedla tu i hranice národnostní. Pozemek na Lázku odkoupila Národní jednota v Olomouci a v roce 1908 na něm nechala navršit mohylu věnovanou památce Svatopluka Čecha. Vedle ní Jednota postavila r.1912 dřevěnou, 15 m vysokou rozhlednu, která však byla protičeskými vandaly poničena.

Mladějovské hradisko - též mladějovský týn (týniště), protože takové bylo označení pro středověké opevněné sídlo - neslo v 11. - 12. století staroslovanské hradisko.
Na týnu u Mladějova stával rodový hrad Mladějovského z Mladějova, který byl roku 1372 jmenován moravským zemským notářem.

Řeka je pravým přítokem Moravy. Pramení na jihozápadním svahu Bukové hory (958 m) v Orlických horách v nadmořské výšce 780 m, 1,5 km jihovýchodně od obce Čenkovice.

Přírodní památka Pod skálou -Mladějovské tisy zaujímá jihovýchodní svahy Červené hory (606 m n.m.), součásti Hřebečského hřbetu na evropském rozvodí. Lokalita je velmi výjimečná bohatým výskytem přírozeně rostoucího tisu červeného (taxus baccata) v podrostu smíšených, bohatých lesních porostů s řadou skalních výchozů.

Přes 200 let starý zbytek bukového lesa s vtroušenou odumírající jedlí a javorem klenem tvoří základ lesních porostů přírodní rezervace. Uměle založené smrčiny po úmyslných a nahodilých těžbách v minulosti jsou stanovištně nevhodné.

Niva potoka s meandrujícím korytem a vlhkými, místy zrašeliněnými loukami je ideálním biotopem velice hojné bledule jarní (Leucojum vernum). Mimo ni se zde vyskytuje taký ohrožený prstnatec májový (Dactylirhiza majalis) a další vzácné druhy rostlin.

Byl zřízen v roce 1987 jako oblast klidu podle zákona č.40/1956 Sb. Centrální část přírodního parku, který má rozlohu 6 427 ha, je tvořena odděleným hřbetem nejvýchodnějšího cípu Orlických hor - Bukovohorskou hornatinou. Svou výškou (Suchý vrch 995 m n. m., Buková hora 958 m n. m.) vystupuje až do pásma antagonických hodnot krajiny. Červenovodské sedlo, jímž prochází hlavní silniční tah, dělí horský hřbet na dvě části.

Rezervace představuje starou bučinu na strmém svahu s četnými opukovými skalkami a pískovcovými balvany. Z ochranářsky významných druhů rostlin zde nalezneme například jedovatý áron plamatý (Arum maculatum), který má zajímavé utváření květů a nápadné korálově červené bobule.