Region Lanškrounsko

Rudoltice-- Ostrov, silnice uzavřena. Žádná značka že je silnice
neprůjezdná.

Ten odkaz na aktuální informace silničářů je super. Díky za něj Matěji.

Za ten odkaz mockrát díky a sto palců nahoru

Silnice Květná-Trpík je stále neprůjezdná, ani se nikdo nepokusil ji
zprůjezdnit - jenom tam dali značku Sněhová kalamita. Takže tudy
cestanevede vážení.

ještě že jsi to přežil. jsou na světě horší věci. a ještě že jsi
měl benzin,a telefon a peníze, a dobrý nervy,a co na to manželka? a co na to
děti? a co na to Jan Tleskač?

Toho večera byla moje cesta domů poprvé přerušena u nadjezdu v
Rudolticích, kde mě zastavila vystražná světla „přešlapujících „
aut. 10, 20 min. nic. Sem tam projelo auto v protisměru. Je to dobré, pomyslel
jsem si, alespoň nějaká průjezdnost. Až později jsem si uvědomil, že
šlo o auta , která se vracela z našeho pruhu zpět. Po další hodině jsme
se posunuli o 50 m. A opět stojíme . Nyní již v polích , nechráněni.
Vítr zesiluje. Kupodivu nikde žádný chlap s kulama , který by se snažil s
nějakým tím SUV předjíždět. Topení topí , stěrače stírají, radio
vesele hraje a sem utrousí nějakou tu poznámku o těžké situaci na
silnicích a že nám tedy budou hrát z vesela, abychom lépe odolávali .
Nicméně silničáři nikde(dnes ovšem uznávám , že to nemají lehké).
Stěny vlhkého sněhu se bizarně vlní a naráží do předního skla .
Stáčí se ,temně hučí a vibrují s autem. Koncová světla auta přede
mnou jsou posledním pojítkem s civilizací. Díky svědomitému poslechu rad
všeho druhu mám v autě deku a v nádrži dostatek...

dostatek paliva. S nelibostí si uvědomuji , že patřím k ledabylému
slovanskému národu, a že mi chybí : lopatka , písek, trvanlivé potraviny
, nápoje, zásoba léků, sirky, motouz, kompas(nůž mám) a vůbec , že bych
tady neměl být. Naopak mám čerstvě nabitý mobil. Dávám zprávu domů a
jinak mi není na nic. Ani přední sklo s ním dobře nesetřu. Čas běží a
nic se neděje, jen sem tam řidič některého auta to nevydrží a vůz
otáčí a vrací se zpět do Lanškrouna. Napadne mě , co to vzít přes
Damníkov ? Dostávám se na kraj Lanškrouna a stav vozovky mimo zástavbu
nebudí optimismus. „Silnice“ je prázdná , když tu se ze tmy začne
přibližovat blikající vůz. Zastavuje a muž v hasičské uniformě
přichází k mému okénku. Tam to ani nezkoušejte říká. Spadl tam
autobus a je to neprůjezdné. Ono to z Lanškrouna není průjezdné nikudy,
dodává. Přichází variantní plán. Na benzince u Agrochemu nakoupím něco
k snědku a jedničku silnici snad nenechají dlouho neprůjezdnou. Je 20 hod.
a městské ulice

jsou poloprázdné. Vítr je jen slabým odvarem šibala , který se proháním
tam v polích. Nakupuji pytlík oplatků(plněno čokoládovou směsí) ,
hašlerky(originál) a Dobrou vodu(brusinka) a vracím se poslušně tam, kde
jsem před 2 hodiny frontu opustil. Začínáme nadějně. Již po půl hodiny
popojedeme o dobrých 100 m. SZ vítr nepolevuje a bez odpočinku žene sníh
kolmo na silnici. Musím uznat , že tady v teple a suchu je scenerie za okny
skutečně působivá.Čas utíká. Je 210. Nic se neděje. Zachraňte nás ,
pomyslím si jako ztroskotanec na pláních Arktidy. Dávám si limit do 21:30
hod. Pokud se významně nepohneme , nebo nenastanou důvody k nějakému
optimismu, vracím se do Lanškrouna a jdu na hotel. Na silnici přede mnou, v
mezeře mezi mým autem a autem souseda se tvoří rozkošný jazyk. Žádná
naděj. Je 21:30 hod. Vracím se do Lanškrouna. V Karolině je plno a pan
hoteliér mě posílá až do Mlýna. Městské ubytovací kapacity jsou již
údajně plné. Plné ztroskotanců jako já.

No půjdeš na podlahu do kanclu, pomyslím si, když tu přede dveřmi penzionu
slyším: vy hledáte nocleh ? Ostravák a řidička z Prahy mi navrhují , že
v ubytovně Seven, kde jsou také ubytovaní, by mělo být ještě něco
volného. Mám poslední pokoj ,ale je tam zima, jestli vám to tedy nevadí,
nabízím mi recepční. Za 300 kč a pod dvěma dekami se vyspím na relativně
pohodlné válendě.
Je zajímavé , že si ráno uvědomuju , že i o tom je
život. Že člověk „žije“. Začínám rozumět lidem co se ženou za
adrenalinem. Že je také o překážkách , strádáních , o které nás
topením, klimatizacemi, službami všeho druhu, monotóním životem
naformátovaným cestou do a ze zaměstnání , obědem v poledne a Tv večer
moderní způsob života tak ochudil.
No upřímně . Trochu mě bolí na
krkem. Přece jenom lamelová postel je lamelová postel.