Dobré dopoledne, je čtvrtek 18.7.2019. Dnes má svátek Drahomíra, zítra Čeněk.

Koncert Big Bandu

Nadcházející čtvrtstoletí od prvního vystoupení dne 18. prosince 1984 připomenul Big Band Lanškroun naplněnému sálu na Zámku tříhodinovým koncertem plným skvělé hudby, výrazných zpěváků, nápaditého průvodního slova a v neposlední řadě i skladeb přítomných autorů, které chytaly za srdce.

 

Byl to opravdový svátek, a ti, kdo v pátek 27. března přišli naslouchat, na závěr odcházejícím muzikantům nadšeně tleskali vestoje.
V prvních slovech úvodu moderátor Zdeněk Tulis poznamenal, že uslyšíme jeden z nejlepších evropských orchestrů s nízkým věkovým průměrem. Město Lanškroun, které na uspořádání tohoto koncertu přispělo významnou částkou, se má na co pyšnit. Poděkoval i sponzorsky přispívající společnosti TG TISK a dalším příznivcům. Big Band začínal jako mládežnický orchestr Lidové školy umění, a přitahovat mladé hráče se mu stále daří. A ti jsou dobří – skoro každý umí hrát solově.
Hned první skladba Modrý závoj byla poctou jejímu skladateli Josefu Audesovi z někdejšího brněnského orchestru Gustava Broma, příznivci lanškrounských muzikantů. Právě předchozí den by se dožil 78 let. Sólo na barytonsaxofon zahrál Jiří Vyskočil.
Ve své vlastní skladbě Lanškroun Twenty and Five složené k oslavě jubilea zahrál osobně sólo na trombon pan Mojmír Bártek. Skvěle – ale po přestávce nás svou další skladbou ještě jednou chytl za srdce, a to pořádně.
Ve skladbě Prime Time jsme uslyšeli klavíristu Ing. Jana Zástěru – ten už hrál na klavír při prvním samostatném koncertu tohoto orchestru 18. prosince 1984. Před tímto datem Velký taneční orchestr LŠU Lanškroun, jak se tehdy jmenoval, vystupoval jen jako součást jiných kulturních pořadů.
Čtveřice flétnistek se blýskla ve skladbě Four Brothers
Mimořádnou náladu vnesl do sálu slovenský host prof. Arnošt Coufal svou parafrází na temperamentní lidovou píseň To ta Helpa, v níž zahrál sólo na saxofon.
Se vzpomínkou vystoupil „otec“ kapely pan Ing. Josef Pilný. Začínalo se jako školní soubor, který měl nahradit kolabující školní dechovku. Od každého nástroje se ale podařilo sehnat jen po jednom hráči, někteří tehdy byli skutečně čerství začátečníci. Dostatek bylo pouze flétnistek a tak nejprve vznikl jakýsi flétnový kvartet z doprovodnou skupinou a teprve asi po čtvrtroce se podařilo doplnit ostatní sekce a nakonec z toho vylíhl Big Band. Na webové stránce www.bigbandla.com najdeme i první listy kroniky souboru včetně letáčku zvoucího na zmíněný první koncert. Hudebníci museli proplouvat politickými úskalími, někdy i přejmenovávat některé autory skladeb na sovětské, a třeba hrávat na „Vítězném únoru“, ale členové orchestru bývali nápadití a uměli si poradit. Velký krok dopředu přineslo nastudování Jazzové mše od Jaromíra Hniličky koncem roku 1992. „Já jsem tehdy pro realizaci potřeboval sbor a žádný zde v té době nebyl. Tak jsem inicioval jeho vznik. Dali jsme dohromady pár lidí, já jsem oslovil Mgr. Vladimíru Jetmarovou, zda by vzala dirigování, pak jsme nastudovali Missa Jazz a více jak 10x ji odehráli. A sbor, později nazvaný Lanškrounský smíšený sbor, díky tomuto počátečnímu impulsu začal s úspěchem samostatně fungovat. …
Jinak celkem naším orchestrem prošlo asi 150 mladých lidí.“
Moderátor představil k jednotlivým skladbám řadu hostujících zpěváků. Například Jana Sisra se ptal, jak to, že má přezdívku President. Odpověď byla jednoznačná: „Musel jsem se o ni zasloužit.“
Dalším vítaným hostem byla temperamentně zpívající Marcela Bártová, a velkou pozornost zaslouženě přivábil jedenáctiletý zpěvák Míra Kaplan, vystupující naprosto kurážně a s velkým hudebním citem.
Mezi muzikanty jsme obdivovali mladičkou saxofonistku Elišku Urbanovou, dojíždějící na zkoušky a koncerty až z Dolní Dobrouče. Moderátor Zdeněk Tulis k tomu komentoval „…asi to hraní mají rádi, je cítit, že se jim hraje dobře a že jim stojí za to dát se dohromady s takovými kamarády.“
Zdeněk Tulis je mimořádně kultivovaný moderátor, hluboce obeznámený se světem zábavního průmyslu, o němž napsal několik knih.  Lanškroun charakterizoval zajímavou myšlenkou: tady hudba primárně oslovuje děti od 12 do 15 lety a od nich se láska k hudbě šíří mezi jejich rodiče a prarodiče. Jde po generacích vzestupně, naopak, než je tomu jinde, kde děti „dědí“ hudební záliby svých rodičů a ti od prarodičů, tedy po generacích sestupně.
Druhá půlka koncertu po přestávce měla stejně silné skladby, sólisty a pěvecké výkony – zase špičkové. Hned za začátku nás podruhé oslovil trombonista Mojmír Bártek svou tklivou skladbou Cagey („Kejdží“ – tak se jmenoval pejsek, který se jim ztratil a po němž se jim stýská). S mimořádným účinkem.
Kytarové sólo ve skladbě Malované sáně zahrál někdejší člen Big Bandu Karel Bárta.
Spousta instrumentálních sól zazněla ve skladbě Freedom Jazz Dance.
Závěr koncertu měl několik fází a gradoval skladbou Hej, kočky temperamentně zpívanou čtyřmi zpěvačkami.
Moderátor Zdeněk Tulis předal zakladateli a vedoucímu Big Bandu Ing. Josefu Pilnému „kytici“ se slovy “My chlapi si předáváme kytice zásadně v tekuté podobě“ (takže to byla láhev koňaku) a Josef Pilný také někam sáhl na pódium a se slovy „Tady máš zase od nás jablíčka z naší zahrádky“ předal moderátorovi láhev calvadosu.
Měli jsme to štěstí a viděli jsme a vyslechli výroční koncert Big Bandu Lanskroun, tradičně načasovávaný na druhou polovinu března, a jsem si jistý, že nám skvělý dojem a vzpomínky vydrží po řadu měsíců.


Jiří Kohout

 

 

 

 

 

K obrázku číslo 14:
Vyobrazení hudebníci jsou odleva Jan Klimoš (saxofon), Radim Tuháček (basová kytara), Václav Šilar (trombón), Jakub Horváth (trubka), Jan Hovorka (tenorsaxofon), Roman Němec (trubka), Josef Pilný (trombón), Jaroslav Flídr (trubka), Jaroslav Pilný (tenorsaxofon) a Jan Hubený (trubka)

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.

Komentáře   

0 #1 Viktor Novak 2009-04-06 17:44
Dekuji Jirimu Kohoutovi za zaslani clanku a snimku, Lanskroun byl vzdy mesto hudby a jak je vidno, to se nikdy nezmeni, chvala vsem kteri se na konzertu a vubec na vsech podobnych kulturnich akcich zasluhuji a samozrejme vsem kteri si radi prijdou poslechnout!

Viktor Novak