Dobré dopoledne, je čtvrtek 21.6.2018. Dnes má svátek Alois, zítra Pavla.

180506 sd27Začátek devadesátých let přál soukromému podnikání. Nový majitel Společenského domu Václav Leníček „rozjel“ další aktivity vyžadující značné investice a nakonec byl nucen kulturák prodat firmě Integra Servis a. s. Liberec. Podle zápisu v katastru nemovitostí se tak stalo 16. června 1994. Václav Leníček však v kulturním domě zůstal a nadále ho vedl až do roku 2002.

 


V létě provozoval Václav Leníček současně i hospodu v bulharském Neseberu

V roce 1995 nastoupil do Společenského domu jako provozní Josef Janda, nynější ředitel Hotelu Bravo v České Třebové. Jeho první setkání s budoucím šéfem ilustruje, že Václav Leníček měl pořád tah na branku:

Pan Leníček si mě vyhlédl v tehdejší kulečníkové herně na ul. Purkyňově. Já jsem se v té době vracel po pěti letech ze Špindlerova Mlýna. Asi dva měsíce jsem byl doma, občas jsem zašel do herny za Ivošem Stassiowským s tím, že on mě požádal, abych mu pomohl.
Po pár dnech tam přišel pan Leníček a vyžadoval obsluhu, na kterou byl zvyklý. A vzhledem k tomu, že ze Špindĺu nějaké zkušenosti byly, tak jsem ho obsluhoval. Když někdy k ránu končili, tak ke mně přišel, vidím to jak dnes..., a ptal se: „Kde ses tady vzal? Odkuds přišel?“ Tak ze mě vytáhl, že jsem byl ve Špindlu na **** hotelu Harmony.

 

Ani ho nezajímalo, jakými se domluvíte jazyky?
On na mě začal německy, tak jsem taky odpověděl německy. Tak na mě koukal, pak tam hodil nějakou angličtinu, tu jsem taky ovládal... a pak říkal: „Hele, pojedeš se mnou do Bulharska.“
Říkal jsem si jo, jo, ale vážně jsem to moc nebral. Druhý den jsem měl směnu, v deset hodin přišel pan Leníček a řekl: „Tak si plácnem na to Bulharsko.“

 

Takže jste souhlasil?
No, dohodli jsme se. V kulturáku jsem byl jen krátce a pak jsem s ním jel už někdy v květnu do Bulharska, kde mě uvedl jako provozního. Ta restaurace se musela připravit, bylo to tam v dezolátním stavu. Sezóna začínala na konci června.

 

Kde přesně ta restaurace byla?
Měl pronajatou hospodu Kapitanska Srešta (Kapitánské setkání) v Neseberu. Byla to nádherná stará, typicky námořnická hospoda přímo v přístavu ve starém Neseberu hned u mola. Pan Leníček tam netrávil celou sezónu, čas od času odjížděl do Čech a taky měl v Bulharsku kromě restaurace ještě vedlejší byznys. Dal mně důvěru, abych tam tu hospodu provozoval.
Když jsme na podzim 1995 jeli zpátky, tak se to tam uzavřelo, zakonzervovalo a v roce 1996 se tam pan Leníček už nevrátil.
Po návratu do Lanškrouna jsem začal dělat provozního v kulturáku, a to až do května 1996.

 

Na to si vzpomínám. Tehdy už došlo k velké obměně personálu, kulturák ale fungoval, pokud vím, stále velmi dobře.
Pořád se držela Leníčkova úroveň. S lidmi to uměl a všichni ho respektovali. V kuchyni byli tehdy jako kuchaři pan Košťál a Svoboda, oba dojížděli z Litomyšle. Na place byl Libor Souhrada, Michal Zvolánek, Radek Budina, jako číšníci se často střídali i studenti.

 

Pan Košťál byl proslulý kuchař. Vypadá to, že se restaurace pořád orientovala na dobrou kuchyni.
Dělalo se polední menu, těch obědů se vařilo hodně a ve vysoké kvalitě. Pořádalo se hodně akcí jako zabijačkové hody, zvěřinové hody, dny bulharské kuchyně, plesy, firemní akce. Diskotéky, ty byly každý týden...

 

Kolik lidí pojal kulturák při opravdu velkých akcích?
Tak pět až šest set lidí.

 

Byly ještě v tu dobu nějak využívané místnosti v prvním poschodí?
Ne, nahoře už nic nebylo, byly tam prázdné prostory.



Proč jste, pane Jando, v kulturáku skončil?
V zimě pana Leníčka oslovili majitelé firmy Korádo v České Třebové s tím, že měli za měsíc otevírat nový hotel a lidé, kteří měli nastoupit na vedoucí pozice, si to rozmysleli. Proto oslovili pana Leníčka, jestli by jim Korádo rozjel. No, a jezdili jsme sem spolu, pan Leníček tady působil jako externí ředitel hotelu do května 1996 a já ho poté vystřídal. (V roce 2010 byl hotel přejmenován na Hotel Bravo.)

Václav Leníček působil ve Společenském domě do roku 2002.

Text: Marie Hrynečková
Foto: archiv Josefa Jandy
Jídelní lístek: Městské muzeum Lanškroun

Všechny díly seriálu na:
https://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune

 

Foto:
1 – Za povšimnutí stojí, že kulturák nabízel také „barches“, jídlo, které bylo v Lanškrouně vždy velmi oblíbené. Jídelní lístek z roku 1993 připravovali kuchaři Jaroslav a Roman Dudychovi společně s mistrem kuchařem Františkem Košťálem z Litomyšle.
2 - Pohlednice z Neseberu
3 - Restaurace v Neseberu, kterou provozoval Václav Leníček.
4 - Třetí zleva Václav Leníček.
5 - První zleva Václav Leníček, třetí zleva Josef Janda.

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.

Komentáře   

+1 #1 Soused 2018-05-07 20:45
Na fotce č. 4 první zleva Eva Leníčková, druhá manželka Václava.