Lanškrounsko

Pietní akt na Lázku

Pietní akt na Lázku

07. 05. 2021 25x

Památku těch, kteří položili životy v boji proti nacismu, uctila 6. května na Lázku větší skupina lidí než obvykle.

Pozvánky

5. až 9. května - Studánková víla a pan Eduard

5. až 9. května - Studánková víla a pan Eduard

25. 04. 2021 358x

Hrajete s dětmi rádi venkovní hry? Pak právě pro vás je určena naše tradiční „Studánková víla", kterou si každoročně připomínáme Den Země. Tentokrát si na pomoc víla pozvala pana Eduarda, a tak vás s dětmi čeká vycházka za objevováním, kdo pan Eduard je. ...

Orlickoústecko

Malované květiny pro zdravotníky

Malované květiny pro zdravotníky

01. 05. 2021 328x

Náměstí ve Vysokém Mýtě zdobí namalované květiny. Místní základní umělecká škola tím chtěla poděkovat zdravotníkům za záchranu životů během pandemie. Při akci bylo spotřebováno 900 kilogramů plavené křídy. ...

Lanškrounský rodák, nejmladší ze sedmi dětí papírníka a knihkupce. V roce 1882 maturoval na místním gymnáziu, poté vstoupil do augustiniánského kláštera a zahájil skvělou kariéru duchovního římskokatolické církve (učitel teologického ústavu, probošt kláštera, knížecí arcibiskup, vídeňský biskup a od roku 1914 kardinál). Nikdy neztratil upřímný vztah k rodnému městu a jeho gymnáziu, účastnil se většiny významných slavností a jubileí.

Gustav Piffl se narodil 15.10.1864 v Lanškrouně. Gustav byl sedmým dítětem v rodině knihaře, knihkupce a obchodníka Rudolfa Piffla. Gustavova matka Maria Magdalena, rozená Piro, zemřela, když mu byly 4 roky.

Roku 1874 se stal žákem lanškrounského gymnázia. Ač měl dobrý prospěch, dvakrát studium přerušil, aby nastoupil v zaměstnání; poprvé jako knihař, podruhé jako knihkupec. V obou případech mu to však koncem prázdnin přišlo líto a vrátil se zpět do školy. Na gymnáziu v Lanškrouně maturoval s vyznamenáním v roce 1882. Nato sloužil jeden rok jako dobrovolník v armádě a současně se zapsal na filozofickou fakultu vídeňské univerzity.

Friedrich Gustav PifflV roce 1883 vstoupil do kláštera (Augustiner - Chorherrenstift v Klosterneuburgu - město, asi 12km severo-západně od středu Vídně). Zde přijal řádové jméno Friedrich a studoval ve filozoficko-teologickém klášterním semináři. Po jeho ukončení byl v roce 1888 ve Vídni vysvěcen na kněze. Poté se stal v Klosterneuburgu kazatelem a současně pokračoval v teologickém studiu na vídeňské univerzitě.

Od roku 1889 byl kaplanem v blízkém Florisdorfu a od roku 1892 ve Vídni-Heiligenstadtu. Tam se seznámil se sociálními problémy dělnictva. Pro jejich odstranění pracoval v několika charitativních spolcích, založil noviny "Zeitung für Stadt und Land" a postupně se stal křesťanským bojovníkem za řešení dělnické sociální otázky. V roce 1893 vyučoval na teologickém klášterním semináři v Klosterneuburgu morálku a sociologii, v období 1894-95 se věnoval v Římě studiu tomistické filosofie.

Své mnohostranné schopnosti potvrdil jako správce majetků klosterneuburgského kláštera na maďarském území (1902) i jako ředitel jeho kanceláře (1906). V roce 1907 byl jednomyslně zvolen proboštem kláštera v Klosterneuburgu. V jeho zdech pak úspěšně podporoval vědu a umění a dbal na jeho další výstavbu. Ke stálým hostům kláštera patřil také následník trůnu František Ferdinand d´Este s manželkou Žofií. (Oba byli později v předvečer 1.světové války zastřeleni v Sarajevu.) Uvedené schopnosti spolu se sympatickým vystupováním mezi katolickou veřejností prosazovaly postupně Piffla mezi přední osobnosti vídeňské arcidiecése.

Když v roce 1913 náhle zemřel vídeňský arcibiskup kardinál Nagl, na návrh následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este nominoval císař František Josef na místo vídeňského arcibiskupa G. Piffla, ketrému současně udělil knížecí titul. Po získání papežova souhlasu přijal G.P. biskupské svěcení v klášterním kostele v Klosterneuburgu. Hned nato se stal arcibiskupem a teprve v roce 1913 mu vídeňská univerzita udělila doktorát; stal se čestným doktorem teologie. V roce 1914 byl arcibiskup Piffl povýšen do stavu kardinálského. Kardinálský biret mu v zastoupení císaře nasadil jeho příznivec František Ferdinand d´Este přibližně měsíc před sarajevským atentátem (28.6.1914).

Během 1.světové války kardinál Piffl podporoval monarchii. Byl za to po zhroucení Říše rakousko-uherské velmi ostře napaden sociálními demokraty. A to i přesto, že prokázal smysl pro politickou realitu a týž den, kdy v roce 1918 provizorní rakouské národní shromáždění vyhlásilo Rakouskou republiku, vyzval rakouské katolíky k bezpodmínečné věrnosti novému státu a sám se vzdal knížecího titulu (Fürstentitel). Loajální postoj k mladé republice prosazoval i mezi katolickým klérem. V poválečné době se kardinál Piffl s velkým osobním nasazením věnoval charitativní činnosti. Podařilo se mu zprostředkovat tisícům oslabených rakouských dětí pobyt v zotavovnách ve Švýcarsku a Holandsku. Dále podporoval katolické spolky, napomohl ke vzniku několika časopisů i stavbě nových kostelů. V roce 1922 mu k úřadu vídeňského arcibiskupa byl přidán ještě úřad apoštolského administrátora rakouské spolkové země Burgenland.

Kardinál Piffl se vyznačoval klidem, pevnou vůlí a velkou pílí. Byl i hledávaným kazatelem, k čemuž přispíval také jeho výrazný hlas.

V roce 1930 dostal první záchvat mrtvice. Své diecési sloužil až do náhlé smrti 21.4.1932. Podle svého přání byl pohřben na osamělém lesním hřbitově u tehdejšího letního sídla vídeňských arcibiskupů v Kranichbergu. Protože na hřbitově stoupala hladina spodní vody, byl v roce 1954 převezen do nově zřízené biskupské krypty v podzemí dómu sv.Štěpána (St.Stephan) ve Vídni.