Pamětihodnosti
Hřbitovní kostel sv.Anny byl vystavěn v l.1701-1705 podle plánů Giovanni Pietra Tencally. Kolem kostela byl založen nový hřbitov. Kostel tvoří sálová loď uzavřená trojbokým presbytářem, loď na východě zakončují z obou stran přístavky, na západní straně je dřevěná kruchta.
Empírový kostel sv. Máří Magdalény stojí na místě, kde roku 1371 založil litomyšlský biskup Petr Jelito klášter lateránských kanovníků svatého Augustina a postavil kostel sv. Mikuláše a sv. Kateřiny. Klášter na vlhkém místě nevyhovoval, a proto byl roku 1393 přeložen a znovu vystavěn vedle farního kostela - dnes kostela sv. Václava.
Z bývalého kostela se stal špitál se hřbitovem. Uprostřed hřbitova stál do r. 1825 na kamenné podezdívce roubený kostel s oddělenou zvonicí. Ten byl nahrazen nynější stavbou v empírovém slohu, provedenou nákladem Josefa Langera a ukončenou roku 1827.
Dnešní kostel sv.Václava v Lanškrouně byl prvně zmíněn r.1350 a původně zasvěcen P.Marii. R.1377 byl svěřen augustiniánům. Ti ke kostelu přenesli roku 1393 klášter, (býval za hradbami v místech kostela sv. Máří Magdalény). R.1645 kostel vyhořel i se třemi oltáři, varhanami a zvony. V roce 1765 nechal farář Felzmann vybudovat kůr a 1768 postavit na západní straně kostela novou věž. V 80. letech 19. století byl interiér přestavěn v neogotickém stylu.
Region Lanškrounsko leží nejen na historické česko - moravské hranici, ale setkávají se tu v severní, hornatější krajině vlivy české kultury Podorlicka a vlivy německé jazykové enklávy Hřebečsko (Schonhengstgau) patrné zejména v Lanškrounské kotlině.
Na volné ploše náměstí byla v letech 1581-1582 postavena radnice. Inspirátorem stavby byl kníže Vratislav z Pernštejna. Aby se zaplatila stavba, bylo umožněno městu Lanškroun stát se výhradním dodavatelem soli a vína na celém Lanškrounsku. Budova stavěná v renezančním slohu byla původně bez věže s dvojí sedlovou střechou. Vnější zdi byly omítnuty vápennou maltou a byly zdobeny psaníčkovou technikou (sgrafity) po vzoru dalších staveb Vratislava z Pernštejna - zámku v Litomyšli a Pardubicích. Jednopatrová původní budova má dva portály.
Roku 1684 se stal majitelem lanškrounského panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Místo nevyhovujícího původního zámku v Lanškrouně začal r.1700 stavět nové knížecí sídlo na návrší mezi Lanškrounem a Rudolticemi, dnes na Zámeckém vrchu. Plány vypracovali a průběh stavebních prací v l. 1698 - 1712 řídili italský architekt Domenico Martinelli a stavební mistr Antonio Salla. Nový, honosně koncipovaný zámek byl třípatrový, založený na půdorysu tvaru H. Z hlavního průčelí vystupovaly mohutné věžovité výstupky. Každé patro mělo 14 sálů zdobených barokní štukou a nástěnnými malbami.
Strategická poloha Tatenice při staré obchodní stezce, která tu vedla přes pohraniční lesy Českého království a vstupovala průsmykem v Zábřežské vrchovině podél řeky na Moravu, dala vzniknout už v počátcích osídlování kraje strážní tvrzi. Tuto tvrz - nacházela se v místech dnešního východního křídla zámku, kde jsou zachovány rozsáhlé valené, klenuté sklepy - přebudoval v roce 1606 Ladislav Velen ze Žerotína na jednopatrový čtyřkřídlý pozdně renezanční lovecký zámek. Projekt je dílem G. M. de Bonnamone.
Zámek v Lanškrouně vznikl na místě kláštera postaveného augustiniány po roce 1393. Klášter vypálený za husitských válek patřil od r. 1451 Kostkům z Postupic. V 2. pol. 15. stol. ho upravili pro občasný pobyt. Toto kostkovské sídlo tvoří západní trakt dnešního zámku. Hospodářské budovy, dnes již zaniklé, byly v západním křídle kláštera.
