Český lékař, fyzik, astronom a renesanční filosof, osobní lékař Ferdinanda III. a rektor Karlovy Univerzity v Praze. Zabýval se rázem pružných koulí, před I.Newtonem otázkami lomu a rozpadu světla. Je považován za zakladatele spektroskopie. Využil kyvadlo k měření času.
Jan Marek Marci se narodil 13.června 1595 v domě, který stával v blízkosti dnešní budovy gymnázia. Roku 1601 se rodina odstěhovala do Litomyšle, kde se otec stal purkrabím zámku pánů z Pernštějna. Po dalších sedmi letech Markovi odešli do Jindřichova Hradce, kde byl Jan zapsán v jezuitské koleji. Chatrné zdraví (plicní choroba a oční neduh) způsobilo, že nebyl přijat do Tovaryšstva Ježíšova a odešel studovat filozofii a teologii do Olomouce. V roce 1615 se stal promovaným filozofem. Při této příležitosti demonstroval svoji sounáležitost s Čechy, když k jménu "Ioanus Marcus Lanczkrounský" připojil přídomek "Boemus."
Od roku 1618 studoval Marek v Praze lékařství, v roce 1626 byl promován na doktora medicíny a stal se profesorem pražské univerzity. V dobovém sporu o samostatnost světských fakult stál v opozici k svým bývalým učitelům - jezuitům a důsledně hájil práva starobylého učení Karlova. Krátce zasáhl i do bojů třicetileté války, zapojil se do obrany Prahy před Königsmarkovými vojsky. V říjnu 1654 byl Markovi udělen titul falckraběte, byl povýšen do stavu "vladyckého a zemského" s přídomkem "z Kronlandu." V letech 1654-1664 zastával osmkrát úřad děkana lékařské fakulty, roku 1662 byl zvolen rektorem pražské univerzity. Vedle své profesorské činnosti provozoval i vlastní lékařskou praxi, v níž měl nevídané úspěchy, takže byl dokonce jmenován osobním lékařem samotného císaře. Od poloviny 50.let 17.století se datuje důvěrné přátelství Jana Marka s vlasteneckým jezuitou Bohuslavem Balbínem, které svědčí o širokém spektru zájmů a činností uznávaného lékaře a vědce. Kromě znalostí v oblasti medicíny a fyziky, kde se nejvíce proslavil, je třeba zmínit i jeho úctyhodné schopnosti jazykové: kromě své mateřštiny ovládal přirozeně němčinu, latinu a řečtinu, naučil se však také hebrejsky, arabsky, italsky a španělsky, svoji pozornost věnoval dokonce i studiu jazyka syrského a chaldejského.
V posledních letech svého života ztrácel Marek zrak, až oslepl úplně. 16.dubna 1667 tehdy nejstarší profesor pražské univerzity zemřel. Jeho žák a nástupce Jan Václav Dobřanský z Černého Mostu o něm napsal: "Oplakáváme smrt muže, který, ač dosáhl vysokého věku, přece nám byl záhy oderván. Nemaje v úmyslu zkracovati jakékoliv zásluhy jiných výtečných lidí, tvrdím přece, že Čechy ztratily muže, který byl u nás narozen, vychován a vyučen, který znám byl celému světu."