Před několika dny si celá republika připomněla 70. výročí konce 2. světové války a položením květin u památníků uctila její oběti. Dnešní den je rovněž výročím, důvod k oslavám však žádný není. 17. května 1945 totiž došlo na lanškrounském náměstí k masakru, který byl v MFD z letošního 9. května popsán následovně:

Byla druhá půlka května 1945. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že je po válce a začíná období míru. Ovšem například Lanškroun teprve čekala největší eskalace násilí. Partyzáni a vojáci shromáždili na lanškrounském náměstí všechny muže německé národnosti z města a okolí. Nutili je chodit v průvodu s portrétem Hitlera, stát dlouho se zdviženýma rukama. Přitom je surově bili, týrali a některé vhazovali do požární nádrže. Členové lidového tribunálu, v němž zasedli i Josef Hýbl-Brodecký a tehdejší předseda MNV Josef Hrabáček, nechali Němce trestat brutálním bitím a smrtí.

„Zahynulo 24 osob. Čtrnáct z nich vojáci a partyzáni zastřelili, některé oběsili na sloupech veřejného osvětlení před radnicí, dalších sedm zabili na dalších místech a u tří mrtvých nebylo možno cizí zavinění vyloučit. Druhého dne byli popraveni další tři muži,“ popsal tehdejší události ve městě ležícím nedaleko Ústí nad Orlicí litomyšlský historik Milan Skřivánek.

Až do nejmenších detailů sledovali tato zvěrstva například prodavačky v obchodech i obyvatelé domů na náměstí. Méně známá je skutečnost, že jedna z žen, bydlících na náměstí, už tento pohled nesnesla a aby odvrátila pozornost členů lidového soudu od týraných a ponižovaných lidí, zapálila svůj dům. Náhlý požár způsobil paniku a brutální nakládání s Němci skutečně ukončil.

Nutno také dodat, že v této době někteří Němci páchali sebevraždy, a to i s celými rodinami.

Česká média se krutým podrobnostem z tohoto období věnují až v posledních letech. O hrůzách, které se na lanškrounském náměstí přímo před radnicí děly, se však podrobněji píše například na stránkách: http://www.mitteleuropa.de/landskron01.htm

http://www.kreis-landskron.de/vertreibung/l3/     odkud jsou převzaty i historické fotografie ve fotogalerii

http://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/20stoleti/560-povaleny-masakr-na-lankrounskem-namsti47

Jak nám sdělila ředitelka muzea PaedDr. Marie Borkovcové, těla zavražděných Němců byla pohřbena do společného šachtového hrobu, někde v rohu lanškrounského hřbitova. Jejich potomci vlastně ani nevěděli, kde mohou za své předky položit květiny. Usilovali proto o vytvoření nějakého pietního místa.

„Už v devadesátých letech“, vzpomíná ředitelka muzea, „chtěl Hřebečský krajanský spolek v Göppingenu instalovat na radnici pamětní desku. Nedomluvili jsme se na počtu jmen, protože zprávy se různí. Studovaly se hřbitovní knihy, matriky zemřelých a další archiválie. Počty jmen se různí. V kronice města Lanškroun je uvedeno 19 jmen, archivář Milan Skřivánek uvádí 17 jmen zavražděných v průběhu 17. a 18. 5. 1945 před radnicí a sedm na různých místech v Lanškrouně, plus ještě tři nahodilá úmrtí. Německá strana měla také svoje seznamy a svědky. Z těchto důvodů nedošlo ke shodě.

Počátkem 21. století oslovila město Lanškroun rodina Hausnerových (paní Hausnerová, rozená Schwabová), že by si přáli na místním hřbitově postavit pomník. Její tatínek, pan Schwab, byl rovněž 17. května 1945 odsouzen tzv. lidovým soudem a pověšen na kandelábru před radnicí. Rodina Hausnerova byla odkázána na Technické služby Lanškroun, aby si zde zakoupili místo. Protože si přáli, aby pomník měl výtvarnou úroveň, zkontaktovali jsme je se sochařem Zdeňkem Kolářským, který je mimo jiné autorem nejen reliéfů, ale i textu: Naše srdce byla raněna, náš rozum touží po smíru.

V roce 2002 jsme byli požádáni, abychom se zúčastnili odhalení pomníku. Za českou stranu byl přítomen bývalý starosta Jan Kolomý, ing. Martin Košťál a já, za německou stranu předseda Hřebečského krajanského spolku, pan Gerhard Müller a paní Irena Kuncová, prezidentka Svazu Němců v Čechách, vedoucí Společnosti německo-českého porozumění z Moravské Třebové. Přijeli sem také další krajané německé národnosti a samozřejmě také rodina Hausnerova. Tento akt se odehrál v pietním duchu, přijel hudebník pan Bier, který zatroubil, (rodina Bierova byla také odsunuta z této oblasti), pomodlili jsme se, proběhly projevy. Přítomni byli i někteří lanškrounští občané.“

Marie Borkovcová se vyjádřila také k tzv. lidovému soudu.

„To byli členové partyzánské brigády Hýbl-Brodecký, která přijela do Lanškrouna. Jejím vedoucím byl pan Josef Hrabáček, majitel mlýna a pily ve Výprachticích a zároveň bývalý italský legionář, který se také ocitl mezi lidovými soudci. Partyzánský odboj samozřejmě během války působil ve prospěch našeho obyvatelstva, ale tento čin, který se stal až po válce, patří k jeho temným stránkám.

Je těžké soudit. Mezi oběťmi byl např. ing. Reinhard Schwab, příslušník NSDAP a místní komisař pro rasovou politiku, byl tam konfident Jurenka, byla tam i další jména, která byla občany nenáviděna. Ale byli tam i ti, kteří byli odsouzeni neprávem.

Válka byla ukončena a tohle se nemělo vůbec odehrát,“ uzavírá tuto tragickou kapitolu poválečného Lanškrouna ředitelka muzea.

Podobné soudy se odehrály např. v Králíkách, Mladkově, Českých Petrovicích i jide. U pomníčku v Lanškrouně se čas od času objevují květiny, které tam pokládají pravděpodobně i místní obyvatelé.

Marie Hrynečková