První lanškrounský kronikář, ve svých zápiscích zachytil události v letech 1836-1848.
Při líčení událostí se Pernikář držel textu dokumentu, fakta popisoval seriózně. Jak vyplývá z poznámkového aparátu ke kronice, uměl jak česky, tak německy a latinsky. Své příjmení psal česky s háčkem.
Rozhodnutím městské rady jmenovat Vincence Pernikáře kronikářem bylo ovlivněno všeobecnou známostí a o jeho vědomostech z historie města, panství i jeho majitelů. I v obcích okolo Lanškrouna byl znám jako znalec pramenů k historii regionu. Tak například František Dušek z Horní Čermné ve svém pamětním spise "K připamatování na časy staré před Toleranční" napsal, že v roce 1843 navštívil Vincence Pernikáře v jeho obchodě a ptal se ho na doklady týkající se nekatolíků. Ten mu při té příležitosti vyprávěl o obsahu protokolů, které znal a zároveň ho požádal, aby mu sdělil vydání na stavbu evangelického kostela v Čermné. Údaj totiž chtěl zahrnout do své práce o historii Lanškrouna a jeho okolí. Při tomto setkání ukázal panu Duškovi protokoly a rozsudky z vrchnostenského úřadu v Lanškrouně, které se týkaly čermenských nekatolíků v první polovině 18.století. Také mu ukázal hotový koncept své práce o historii Lanškrouna. Je škoda, že rukopis jeho díla se nedochoval.
Pernikářova záliba v historii a studium ho stálo hodně času a úsilí a přesto byl úspěšným obchodníkem a podnikatelem. Můžeme ho charakterizovat jako velmi zasvěceného písmáka, regionálního historika, který se dopracoval pozoruhodných výsledků, ale také jako člověka, který měl čilé styky s obrozeneckou společností okolních českých měst. Je obdivuhodné, co všechno stihl v době, kdy Lanškroun byl s okolním světem spojen pouze koňskou dopravou.
Vytvářel své historické dílo v hlubokém přesvědčení, že je potřebné rehabilitovat staré dějiny Lanškrouna. Jeho zhodnocení historie města staví jeho práci do roviny vlastenectví pojímaného na zemském principu. Již sám fakt, že napsal první dějiny města je obdivuhodný a autor si zaslouží, abychom na něho vzpomínali s obdivem a vděčností.
