Sázava

Německý název: Zohsee
Počet obyvatel: 570
Počet domů: 163
Rozloha: 567 ha
Zeměpisná poloha: 49o58' N / 16o38´ E
Nadmořská výška: 357 m n.m.
Tel.: 465 322 531
Adresa: OÚ 563 01 Sázava 2
E-mail: Ten adres pocztowy jest chroniony przed spamowaniem. Aby go zobaczyć, konieczne jest włączenie w przeglądarce obsługi JavaScript.
Web: www.obec-sazava.cz

Obec se nachází 2 km východně od města Lanškroun. Protéká jí řeka Moravská Sázava, od které vznikl německý název Zohsee. První písemná zmínka o obci je v darovací listině krále Václava II. z r. 1304, kterou věnoval lanškrounskou část lanšperského panství zbraslavskému klášteru. V obci je obecní úřad s veřejným internetovým centrem, veřejný vodovod, rozvod plynu, je zde kaple sv. Prokopa se sochou Piety, trvale vytížená mateřská škola, obchod s potravinami, opravna elektroniky, autosalon Ford a další drobné firmy. Obec je zapojena do programu Obnovy venkova, z něhož vychází její další rozvoj. V současné době v obci žije 555 obyvatel.

Podrobné informace (převzato z "Vlastivědy Lanškrounska"):
Ves Sázava, ležící 2 km východně od Lanškrouna, se rozprostírá podél toku řeky Moravské Sázavy, která jí dala jméno. První zmínku o obci, podobně jako u řady dalších lokalit v regionu, známe z donační listiny krále Václava II. Ten 21. května roku 1304 daroval Lanškrounsko jím založenému klášteru na Zbraslavi a mezi jinými se v listině uvádí i ves Zasow.
Řeka Sázava protékající obcí byla v jejích dějinách důležitou hybnou silou. Už z roku 1332 se dochovaly zprávy o dvou mlýnech v Sázavě, které patřily tehdejšímu lanškrounskému fojtovi Petrovi Tyčkovi ze Žamberka. Jeden mlýn ve vsi také od starodávna náležel k příslušenství sázavské rychty. Její držitel dále disponoval jedním svobodným lánem, půljedenácte pruty rolí z nichž odváděl vrchnosti plat a konečně sázavskému rychtáři náležela třetina všech pokut, které jako zástupce vrchnosti uložil obyvatelům vsi.
 Listinu na držení sázavské rychty potvrdil rychtáři Petrovi litomyšlský biskup Albert ze Šternberka v roce 1366. Přesně o dvě století později toto privilegium (takzvaný hamfešt) potvrdil zdejšímu rychtáři Vratislav z Pernštejna, protože originál listu "skrze voheň ke zkáze přišel".
Není vyloučeno, že podobné úhony došla i samotná vesnice. Za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem v letech 1468-1470 uherská vojska několikrát vpadla z Moravy do Čech. Staré letopisy české popisují ničivá tažení Uhrů v této době na mnoha místech - ve zdejším regionu například čtyřverším: Král uherský mnoho škody učinil,/ městeček, tvrzí i vsí mnoho spálil;/ počal páliti jeda z Moravy,/ od Třebové, až se u Hory stavi.
Když krátce poté (1481) prodával Jan Kostka z Postupic svobodný mlýn v Sázavě patřící k lanškrounskému fojtství (tedy jeden ze zmiňovaných v roce 1332), zavázal se kupci znovu vystavět valchu a obnovit ji i v budoucnu, pokud by byla "skrze nepřátele spálena neb zničena". Mimo to se ještě v listině objevuje louka v místě nazvaném "pustá Sázava". Tato "pustá Sázava" je připomínána ještě v roce 1588 v artikulech lanškrounského soukenického cechu a podle všeho se nacházela někde mezi dnešními obcemi Sázava a Albrechtice.
 V době třicetileté války byl značnou měrou postižen i zdejší region. Od roku 1621, kdy Lanškroun lehl popelem, hledali jeho radní cesty jak zvýšit příjem městské pokladny. Už v roce 1628 jim císař Ferdinand II. zakázal zvyšovat clo a mýto u městských bran. Nicméně i v pozdější době si lanškrounští tímto způsobem vylepšovali městský rozpočet, k pramalé radosti obyvatel okolních vesnic jako byla například Sázava. Její obyvatelé proto naopak bránili měšťanům v cestě do městského lesa, neboť vedla přes sázavská pole.
Roku 1673 došlo mezi měšťany a sázavskými v této věci k dohodě. Vesničané získali právo sběru hrabanky a klestí v městském lese a za to se zavázali udržovat cestu až k horní lanškrounské bráně a Krčmě - každoročně o sv. Michalovi měli cestu vyspravit kamením a štěrkem. Ze své povinnosti poskytovat sázavským stelivo a chrastí se Lanškroun vykoupil až roku 1866.
V 19. století přinesla Sázavě rozkvět zdejší říčka, na níž nechal roku 1808 zřídit lanškrounský měšťan Christian Polykarp Erxleben ze starého mlýna a pily plátenickou továrnu a vybudoval zde bělidlo. Díky modernímu zařízení a své vhodné poloze se zakrátko bělidlo a plátenka proslavily po celém kraji a přinesly řadu pracovních příležitostí pro zdejší obyvatele. Erxleben se navíc zapsal do tváře kraje vysázením stromových alejí, které zkrášlily okolí Sázavy. Po zakladatelově smrti ale podnik upadl. Roku 1858 byla část budov rozprodána. Někdejší mlýn se opět vrátil k původnímu účelu a další budovy byly později využity firmou Helpert a Hynek vyrábějící nábytek. Od roku 1901 působila v Sázavě v někdejší rychtě firma Schopper a Stodolowsky, vyrábějící nábytkové látky, záhy však byla vystřídána dalšími, které provozovaly mechanickou tkalcovnu až do 2. světové války.
 Koncem 19. a začátkem 20. století byla v Sázavě zbudována řada obecně prospěšných staveb. V roce 1893 byl zřízen hřbitov (rozšířen 1927), 1889 vybudována nová škola a roku 1890 začala stavba silnice z Lanškrouna přes Sázavu do Lubníka, včetně stavby mostu přes potok. Roku 1926 byla obec elektrifikována.
V této době působila v téměř čistě německé obci řada spolků. Od roku 1884 to byl spolek dobrovolných hasičů, který již roku 1930 vlastnil motorovou stříkačku (v tomto roce dokonce sázavští hasiči pořádali v obci oblastní hasičskou soutěž). Činnost zde vyvíjely například i hospodářské kasino, německý spolek (Bund der Deutschen), spolek německé mládeže (Bund der deutschen Landjugend) a německá tělocvičná jednota (DKV).
V roce 1976, kdy byla v Sázavě dokončena stavba vodovodu, byla obec administrativně připojena k Lanškrounu a opět se správně osamostatnila až roku 1992. V posledních letech se v Sázavě podařilo realizovat několik obecně prospěšných projektů, jakými byla např. plynofikace (1997), nový most přes potok (1998), rekonstrukce hasičské zbrojnice (1999), kanalizace, čistírna odpadních vod a místní komunikace (2000-2001). V současnosti v Sázavě žije 555 obyvatel ve 172 domech.  Z místních památek se obec se může pochlubit kaplí sv. Prokopa zřízenou roku 1858 a sousoším N. Trojice z roku 1811. Nejstarší památkou v obci je však pilíř se sousoším Piety od neznámého autora. Tento pomník nechal postavit zdejší rychtář Václav Resler v roce 1681 jako dík za šťastně přestálou morovou epidemii, která řádila v této době především v blízkém Lanškrouně. Sázavský pilíř se sousoším je o tři roky starší než morový sloup na lanškrounském náměstí, který byl vysvěcen roku 1684.

1858 postavena kaple sv. Prokopa s podporou císaře Ferdinanda, který věnoval 400 zlatých.
1811 světecké sousoší
1893 založen hřbitov
1927 rozšířen hřbitov
1925 pomník padlým z 1. sv. války roku 1945 zničen
1889 vybudována nová škola
1890 začala stavba silnice z Lanškrouna přes Sázavu do Lubníka všetně mostu přes potok.
1919 zřízen chudobinec

1366 obnovil Albert ze Šternberka hamfešt na rychtu v Sázavě Petrovi
1566 tentýž list obnovil Vratislav z Pernštejna
1481, říjen 16, ?
Jan Kostka z Postupic a na Litomyšli prodává svobodný mlýn v Sázavě, který příslušel k fojtství lanškrounskému, se vším příslušenstvím, rolí ornou i neornou, se zahradou, s loukou, která je přidána k mlýnu v pusté Sázavě, která je nad Hamernickou loukou i se strouhou a s valchovnou, pilou, opatrnému Niklovi Wolfovi a jeho dědicům za sumu 40 kop bez dvou kop peněz dobrých, v ty časy obecně berných. Z mlýna má platit úrok ročně půl kopy a dva groše - na sv. Jiří a sv. Havla čtvrt kopu a jeden groš (16 gr.). Co se dotýče valchovny, má Jan a jeho potomci vystavět valchu na vlastní náklady a on Nikl a jeho potomci ji opravovat. Krom toho, když by kolo, hřídel nebo vrcholky neb co jiného mělo být děláno znova, též kotel starý opravit neb nový zjednat to má zjednat na náklady Jana a jeho potomků, ne na náklady mlynáře. Pokud valcha zajde, bude skrze nepřátele spálena nebo zničena, má ji znovu vystavět majitel panství a Nikl a jeho potomci jsou povinni dát čtvrtého dělníka ku pomoci. Je též povinen dávat drva soukeníkům což bude potřeba k válení suken a ta dřeva má zdarma brát z panského lesa. Z valchy Niklovi a dědicům náleží polovina příjmu, druhá plyne do důchodu. Může svobodně lovit ryby ve strouze od samice? do samice?
Svědci listiny: Zdeněk a Vilém, bratři z Postupic.
(SOA Zámrsk, Vs Lanškroun, kart. 3, fol. 235-236, opis asi z poloviny 18. stol.)
 Roku 1680/81 byl rychtářem v Sázavě Rößler, který nechal postavit sochu u kaple jako díky za štastně přestálou morovou ránu. V Sázavě tak byla postavena socha dříve než v Lanškrouně.
1697 se v městském lese vyskytovali vlci, toho roku byly v lese kopány vlčí jámy a roku 1698 byl jeden chycen. Předtím asi našli i cestu až do vsi.
Nové časy přinesly do vsi podnikání Christiana Polykarpa Erxlebena. Roku 1808 koupil starý mlýna pilu a zřídil ude plátenickou továrnu, s níž spojil i bělírnu. Plátenická továrna byla nově postavena a zařízena moderními stroji. Valcha od roku 1820 přinesla mnoho práce obyvatelům a majitel zkrášlil stromovými alejemi i okolí. Po smrti Erxlebena továrny upadla, 1858 koupil Lanškroun budovy valchy a bělírny a prodalo mlýn, kde byl obnoven provoz. Další budovy později prodány.