Píše se podzim 1918, první světová válka se blíží ke konci a zástupci československého státu jednají nejen po Evropě o vzniku samostatného Československa. Prozatímní exilová vláda v čele s Tomášem Garriguem Masarykem, ministrem zahraničí Edvardem Benešem a ministrem vojenství Milanem Rastislavem Štefánikem byla ustavena 26. září a 18. října v Paříži publikovala tzv. Washingtonskou deklaraci, která v podstatě znamenala vyhlášení samostatnosti. Všechny části československého území se však od Rakouska-Uherska odtrhnout nechtěly, a mezi nimi byl i Lanškroun.
Československo velmi toužilo po samostatnosti a k tomu pomohl jak zahraniční a domácí odboj, tak československé legie, které bojovaly na ruské, francouzské a italské frontě. Všechna jednání dospěla ke zdárnému konci a Čechoslováci mohli slavit. 28. října 1918 byla vyhlášena samostatnost a v zemi převzal moc Národní výbor, reprezentovaný pěticí „mužů 28. října“ - Čechy Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným, Antonínem Švehlou a Slovákem Vavrem Šrobárem.
A jak stoupal nacionalismus Čechoslováků, tak docházelo i k výraznému vzestupu toho německého. A to i v Lanškrouně a okolí. Po vzniku Československa odmítlo město uznat vládu nového státu, a tak vytvořilo německou národní radu, která se hlásila k tzv. Deutsch-böhmen (Německé Čechy – heslo, pod kterým se pokoušeli vlivní němečtí nacionalisté v roce 1918 o zřízení samostatného správního území v pohraničních oblastech severních a západních Čech s převahou německého obyvatelstva.) Tento útvar počítal s odtržením od Čech a připojením k Rakousku.
Vyhlášení republiky bylo programem první schůze revolučního Národního shromáždění v pražském Thunovském paláci 14. listopadu 1918. Na téže schůzi byl Masaryk zvolen prvním československým prezidentem a byla ustavena i vláda vedená Karlem Kramářem. Zatímco byla oficiálně vyhlášená nová republika, v Lanškrouně musel proti nacionalistům zasahovat vojenský oddíl z Vysokého Mýta. Město muselo uznat, že je součástí Československa. K nacionalistickým vystoupením proti novému státu však docházelo ještě do roku 1919.
Další vývoj Lanškrouna už šel ruku v ruce s myšlenkou první republiky. Postupně se odpůrci zklidnili a v průběhu 20. let došlo ke zvýšení počtu českého obyvatelstva. Byla zde i zřízena česká měšťanská škola (dnešní ZŠ na ulici Dobrovského). Přebudováním a rekonstrukcí bývalého městského pivovaru vznikly v 30. letech 19. století prostory pro činnost Okresního úřadu (dnes škola na nám. J. M. Marků). K dobrému žití ve městě přispívalo velké množství služeb jako byli maséři, lázně, ale i chemická čistírna, několik hotelů, restaurací. Filmy se promítaly na třech místech Lanškrouna. Ve městě fungoval také ostrostřelecký spolek, který udržoval celý areál Střelnice a pořádal vyhlášené bály, spolkové večírky, koncerty a každoroční královské střelby. Zdrojem obživy byla v Lanškrouně tabáková firma, malé živnosti pro potřeby obyvatelstva a později se zde uplatnili i úředníci.
Zdroje: Vlastivěda Lanškrounska - KRAJEM KORUNY ZEMĚ a ČT24.cz
Zpracovala: Pavlína Hajzlerová
