Poliklinika, díl 4. - Lanškrounské zdravotnictví po 2. světové válce

V roce 1954 budovu převzal od města stát - Okresní národní výbor v Lanškrouně a o dva roky později ji získal Okresní ústav národního zdraví v Lanškrouně. To bylo pro objekt zcela nové využití, vyžadující další stavební úpravy.

Než se ale budeme zabývat stavem budovy, zalistujme městskou kronikou, abychom zjistili, co v ní najdeme o lanškrounském zdravotnictví po 2. světové válce. Kronika zachycuje několik významných událostí dotýkajících se zdraví obyvatel:

- V roce 1947 se na Lanškrounsku vyskytla ve větší míře nemoc struma – zduření štítné žlázy. Nemoc vzniká z pitné vody, v níž je nedostatek jodu. Na to, aby mohl být jod přidáván do pitné vody, byl v té době příliš drahou surovinou. Proto bylo dohodnuto, že kraje zamořené endermickou strumou, budou zásobeny jodisovanou solí.

- V letních měsících téhož roku propukla ve městě epidemie paratyfu. Zdroj nákazy se hledal v závodní jídelně n. p. Tesla, kde paratyfem onemocnělo nejvíce lidí, dále v družstevní mlékárně a také v městském vodovodu. Pitnou vodu shledal státní zdravotní ústav Praha nezávadnou. Po dobu trvání epidemie bylo uzavřeno koupaliště na Dlouhém rybníku. Když se na podzim ochladilo, paratyf zcela vymizel.

- O rok později propukla v Lanškrouně dosud nevídaná akce. Od 23. září do 2. října prováděla dánská lékařská mise ve spolupráci s českými lékaři povinné očkování proti tuberkulóze. Probíhalo ve třech etapách, v budově obecné a měšťanské školy a v gymnáziu. Z 1 685 osob ve věku od 1 do 20 roků bylo očkováno nebo zkoušeno tuberkulinem 1 464 osob. K očkování se nedostavilo 221 osob. Obyvatelstvo přijalo akci s nedůvěrou. Některé děti reagovaly na očkování horečkou a otoky rukou. Rány po očkování hnisaly dlouho téměř u všech dětí.

- V souvislosti s nákazou tuberkulózou nechalo provést ministerstvo zdravotnictví v dubnu 1951 v Lanškrouně rentgeologické vyšetření všech osob starších 15 let. Rozsáhlá akce byla prováděna přímo v továrnách a pro ostatní obyvatelstvo v hostinci U Kadů v místnosti, která byla k tomuto účelu zvlášť upravená. Akce prokázala chorobu u občanů, kteří si toho nebyli vědomi, proto byla učiněna preventivní opatření k zamezení šíření této zhoubné choroby.

Významnou roli v poskytování zdravotní péče sehrál těsně po válce Československý červený kříž, který v Lanškrouně vznikl už v roce 1945. Podařilo se mu shromáždit velké množství volně pohozeného či zanechaného zdravotnického materiálu německou armádou, který byl zabalen v neporušených dřevěných a kovových obalech. Jednalo se vesměs o materiál polní německé nemocnice, chirurgické nástroje, obvazový materiál a léčiva. Chirurgické nástroje byly předány do nemocnice v Ústí nad Orlicí, ostatní materiál byl ponechán v Lanškrouně pro poskytování první pomoci a soustředěn do budovy čp. 30 na ul. 28. října (dnešní cukrárna).

První pomoc poskytovali proškolené pracovnice spolu se zdejšími praktickými lékaři MUDr. Antesem, MUDr. Prokschem, MUDr. Nouskem, MUDr. Skopečkem a také porodními asistentkami Adamíkovou a Javůrkovou. ČSČK postupně získal tři sanitky (řidiči Emil Dostálek, Rudolf Filip a Josef Mareš), které sloužily pro celý okres. Kvalifikované sestry z ČSČK ošetřovaly dlouhodobě nemocné pacienty v rodinách.

V roce 1952 byl vydán zákon o sjednoceném zdravotnictví. Vznikl Okresní ústav národního zdraví a soukromí lékaři s ordinacemi byli začleněni do tohoto ústavu, stejně jako sanitky, řidiči a zdravotní sestry. Vše bylo v druhé polovině 50. let postupně soustředěno do jedné budovy, dnešní polikliniky.

Nepřetržitou lékařskou službu pod hlavičkou OÚNZ obstarávali v lékařském ambulatoriu praktičtí a odborní lékaři Dr. Antes (ordinaci měl v čp. 105 na ul. Purkyňova), Dr. Vávra, Dr. Čermák, Dr. Skopeček (ordinoval v čp. 419 na ul. Nádražní), dětský lékař Dr. Cicvárek (ordinoval v čp. 43 na ul. Dobrovského, dnešní Městský bytový podnik), Dr. Minár a Dr. Rusef. Kromě nich dojížděli do Lanškrouna odborní lékaři: manželé Houškovi (ušní), oční lékař Dr. Bartoň a dětská lékařka Dr. Záleská. V zubním ambulanci pracovala Dr. Žemličková, zubní technici Kratina, Vondroušková a Čadová a dva laboranti Buben a Čada. Zubní lékař MUDr Škroníček měl do roku 1955 ordinaci v čp. 95 na nynějším náměstí J. M. Marků v 1. poschodí s okny do náměstí (nyní Penzion Martina).

Byla zavedena protituberkulózní poradna, kterou vedla Dr. Štěpánková, praenatalní poradnu vedl Dr. Atanes Rusev, stomatologickou poradnu vedla Dr. Žemličková, protivenerickou Dr. Adolf Antes.

Marie Hrynečková

Pokud někdo z vás ví, kde byly ordinace některého ze jmenovaných lékařů, budeme velmi rádi za info buď v diskusi za článkem nebo na mailu redakce.

Foto:
1 a 2 – Ukázky z městské kroniky z let 1947 a 1948.

Zdroje:
Archivní rešerše polikliniky
Pozemková kniha
Kronika města Lanškroun
Dokumenty stavebního úřadu MÚ Lanškroun
Voličský seznam z roku 1919
Vlastivěda Lanškrounska
Sborník Lanškrounsko 2004, článek Josefa Mastného o ČSČK
Vzpomínky pamětníků

Předchozí díly:

https://www.lanskrounsko.cz/cz/9438-poliklinika-1

https://www.lanskrounsko.cz/cz/9445-poliklinika-2

https://www.lanskrounsko.cz/cz/9451-poliklinika-3