V Lukové u Lanškrouna se v pátek 2. října v 18 hodin otevře nová Semínkovna a otevřít ji přijede přímo zakladatelka sítě Semínkoven v naší republice, paní Klára Hrdá. Spolek Lukovský refresh, v jehož sídle bude nová Semínkovna umístěna, při té příležitosti pořádá besedu a společné posezení, na které vás srdečně zve. Nová Semínkovna bude zájemcům dostupná denně po celý rok.
Klára na setkání představí myšlenku i fungování sítě Semínkoven i zcela nový projekt „Domácí semenná banka“, který letos probíhal v pilotním provozu také právě zde v Lukové, v sídle spolku.
Při té příležitosti jsme paní Kláru trochu vyzpovídali a přiblížíme vám i celou myšlenku sítě, soběstačnosti a činnost spolku.
• Organizační informace a aktuality můžete sledovat na stránce @lukovskyrefresh (https://www.facebook.com/lukovskyrefresh)
• a u události na Facebooku (https://www.facebook.com/events/1438278528286976/)
Kláro, přibližte, prosím, samotné Semínkovny těm, kdo by snad o nich ještě neslyšeli
Semínkovna je iniciativa, která už více než deset let podporuje domácí semenaření, uchovávání rozmanitosti plodin a bezplatné sdílení osiva mezi lidmi.
První Semínkovny vznikly v Česku v roce 2015 a postupně se z nich stala celorepubliková síť míst, kde si lidé mohou semínka bezplatně vzít, vypěstovat rostliny, získat vlastní osivo a část semínek zase vrátit zpět pro další pěstitele.
Dnes síť propojuje více než 200 aktivních Semínkoven po celé České republice. Za projektem stojí spolek Semínkovna, který se kromě rozvoje sítě věnuje také vzdělávání v domácím semenaření, biodiverzitě a uchovávání osiva.
Více informací: https://seminkovna.cz
Vystudovala jste botanický obor. Jak Vám takové vzdělání pomáhá a co všechno obnáší budování takové sítě?
Určitě pomáhá, i když na začátku jsem to možná tolik nevnímala. Vystudovala jsem systematickou botaniku na Přírodovědecké fakultě UK, takže jsem měla dobrý základ v botanice, genetice rostlin, evoluci nebo určování druhů. Díky tomu se dokážu v tématu orientovat do větší hloubky a pracovat s odbornými zdroji.
Zároveň ale platí, že samotné odborné vzdělání by na vybudování sítě nestačilo. Během těch více než deseti let jsem se musela naučit spoustu dalších věcí - zejména komunikaci, PR, projektové řízení, fundraising, vzdělávání dospělých nebo vedení lidí. Semínkovna je vlastně dobrým příkladem toho, jak se odborné znalosti musí propojit se schopností myšlenku vysvětlit a získat pro ni další lidi.
Botanické vzdělání mi určitě pomáhá i při tvorbě metodik a vzdělávacích materiálů. V posledních letech se totiž posouváme dál od samotného principu „přines semínka a vezmi si jiná“. Zabýváme se tím, jak semena správně uchovávat, jak pracovat s vlastní sbírkou odrůd nebo jak plánovat jejich množení. Právě na tom stojí například koncept Domácí semenné banky.
Velkou výhodou je pro mě vzdělání také v mezinárodním prostředí. Když jednám s organizacemi, které se tématu osiv, agrobiodiverzity nebo komunitních seed banks věnují v dalších evropských zemích, máme společný odborný jazyk. Zároveň ale zjišťuji, že česká zkušenost se Semínkovnami je pro zahraniční partnery sama o sobě velmi zajímavá.
Co pro Vás bylo nejtěžší a z čeho máte největší radost?
Nejtěžší je, že hodně věcí stojí často na jediném člověku - na mně a v Semínkovnách na jejich zakladatelích. Logicky tak dlouhodobě narážíme nejen já, ale i další zapojení dobrovolníci na svoje kapacity a hrozbu vyhoření. Dlouhodobě se tím ale snažím pracovat, hledat cesty jak delegovat a zapojovat další lidi a to samé doporučuji i všem, kteří se do Semínkovny zapojili.
Síla Semínkoven je totiž zároveň jejich slabinou, každá funguje trochu samostatně a stojí především na konkrétním člověku nebo organizaci v daném místě. Některé jsou neuvěřitelně aktivní, jiné po několika letech skončí a vzniknou zase nové. Je to živý organismus a nedá se řídit jako síť poboček.
A z čeho mám největší radost? Asi právě z toho, že ta myšlenka žije dál nutně nestojí na mě. Když někdo otevře Semínkovnu v knihovně, škole nebo komunitním centru na druhém konci republiky, lidé si tam začnou nosit vlastní semínka a vzniknou okolo toho výměny semínek i zkušeností, přednášky nebo setkávání, je to pro mě pořád trochu malý zázrak.
Zároveň mám radost, že se po více než deseti letech můžeme posouvat ještě dál. Čím dál víc se zaměřuji na to, jak lidem předat znalosti, aby si dokázali svoje odrůdy skutečně dlouhodobě uchovávat. A jak podpořit ty, kdo se za 10 let v Semínkovně vypracovali a rádi by se buď zapojili do projektu víc, nebo se v semenaření posunuli směrem k vyšším standardům.
Jak lidé obecně Semínkovny přijímají?
Většinou velmi přirozeně, protože ten princip je jednoduchý a srozumitelný: vezmu si semínka, vypěstuji rostlinu a pokud můžu, část semen zase vrátím nebo pošlu dál.
A ano, někdy se setkávám i s reakcí: „Vždyť naše babičky si semínka schovávaly vždycky, na co potřebujeme Semínkovnu?“ A vlastně s tím souhlasím. Semínkovny nevymyslely semenaření. Naopak se snaží vracet do běžného života něco, co ještě před několika generacemi bylo samozřejmostí.
Jenže mezitím se hodně změnilo. Mnoho lidí dnes zahradničí, ale vlastní osivo už nepěstuje. Semínkovna proto není jen místo, kde se dají získat semínka zdarma. Je to také způsob, jak znovu otevírat otázky: Odkud naše osivo pochází? Dokážeme si ho sami uchovat? Co se stane s odrůdami, které už nikdo nepěstuje?
Síť v posledních letech především dozrává. Historicky u nás vzniklo více než 400 Semínkoven a dnes evidujeme zhruba 230 aktivních míst po celé republice. Některé zanikají a nové neustále přibývají, ale už pro mě není hlavním cílem, aby číslo za každou cenu rostlo. Mnohem důležitější je, aby Semínkovny opravdu fungovaly a aby kolem nich vznikala komunita a vzdělávání.
Velkou roli v tom hrají knihovny. Právě knihovna je pro Semínkovnu skoro ideální místo, jelikož je otevřená veřejnosti, lidé jsou zvyklí si tam něco půjčit a zase vrátit a zároveň se kolem ní často odehrává komunitní život. Máme ale Semínkovny také v muzeích, školách, komunitních centrech, ekologických organizacích, kavárnách nebo přímo u jednotlivých pěstitelů.
Co Vám osobně dává existence Semínkoven a celá ta cesta k nim?
Asi především pocit, že ta moje původní myšlenka může mít mnohem delší život, než si člověk na začátku dokáže představit. Když jsem Semínkovnu zakládala, určitě jsem neměla před očima síť stovek míst ani mezinárodní spolupráci. Prostě mi dávalo smysl vytvořit místo, kde si lidé mohou semínka mezi sebou předávat.
Postupně jsem ale pochopila, že semínko je mnohem víc než jen začátek rostliny. Nese genetickou informaci, historii určité odrůdy, zkušenost lidí, kteří ji před námi pěstovali, ale také určitou míru naší budoucí potravinové soběstačnosti.
Semínkovny mi také přivedly do života obrovské množství lidí. Pěstitele, knihovníky, zahradníky, vědce, učitele i lidi z podobných iniciativ po celé Evropě. A možná právě to je pro mě dnes největší hodnota celého projektu: semínka jsou prostředkem, ale ve skutečnosti je Semínkovna hodně o vztazích mezi lidmi, předávání znalostí a ochotě něco uchovat i pro ty, kteří přijdou po nás. Propojuje lidi a dává jim pocit důležitosti a smyslu v tom, co dělají. A to je v dnešní době vlastně velmi cenné.
O jaká semínka je největší zájem?
Obecně samozřejmě vedou jedlé rostliny, jako je zelenina, bylinky a všechno, co si lidé snadno představí na vlastní zahrádce nebo balkoně. Velmi atraktivní bývají rajčata, dýně, fazole, hrách nebo různé méně obvyklé odrůdy či plodiny.
Ale podle mě je ještě zajímavější něco jiného. Čím neobvyklejší je semínko nebo čím zajímavější příběh se k němu váže, tím větší zvědavost často vyvolá. Staré rodinné odrůdy, semínka předávaná po generace nebo rostliny, které už běžně v obchodech nenajdete, mají zvláštní hodnotu.
Právě příběh je někdy stejně důležitý jako samotné semínko. Když víte, že určitou fazoli pěstovala něčí babička třicet let na stejné zahradě, najednou nedržíte v ruce jen fazoli. Držíte malý kousek kulturního dědictví. Nicméně ty příběh nemusejí být nutně dalekosáhle historické, ale někdy si je můžeme tvořit i my sami. Například nám připomenou hezké chvíle s rodinou, kamarádku, co nám je darovala, někoho, kdo z plodů vařil skvělé jídlo apod. A tato část vztahu by bez semenaření úplně zmizela.
Co byste před otevřením Semínkovny v Lukové chtěla lidem vzkázat?
Možná jednu věc, která je pro mě po více než deseti letech čím dál důležitější: Semínkovna není zásobník semen. Je to vstupní brána.
Člověk si může přijít pro jeden sáček salátu. Ale třeba díky němu poprvé nechá několik rostlin dozrát až do semene. Začne přemýšlet nad tím, jak se odrůda udržuje, příští rok si vlastní osivo zase vyseje a část nabídne někomu dalšímu.
A přesně tento posun bych chtěla podporovat. Abychom nebyli jen spotřebiteli osiva, ale znovu se stávali také jeho pěstiteli, uchovateli a šiřiteli. Protože schopnost uchovávat semínka je jedna z těch nenápadných dovedností, na kterých lidstvo stálo tisíce let a byla by škoda ji během několika generací ztratit.
A my dodáváme: Přijďte se v pátek večer seznámit do Lukové se stejně naladěnými přáteli. A pokud máte, přineste také semínka ze své zahrádky a jiná zajímavá si třeba odnesete. A spolu s nimi možná i nová přátelství a spoustu cenných rad.
Po dobu setkání vám bude k dispozici káva, čaj a drobné občerstvení a také bohatá odborná knihovna na téma pěstování, soběstačnosti a permakultury.
Místo setkání: Dvůr Lukovské louky, Luková 116, https://mapy.com/s/lofenucaga
Parkování: na louce Dvora a na veřejných prostranstvích obce.
Začátek akce je v 18 hodin, přijít je možné 20 minut před zahájením.
O Kláře Hrdé
Klára Hrdá je zakladatelkou iniciativy Semínkovna a předsedkyní spolku Semínkovna, z. s. Vystudovala systematickou botaniku na Univerzitě Karlově a dlouhodobě se věnuje tématům domácího semenaření, biodiverzity, vzdělávání a komunikace. Síť Semínkoven založila v roce 2015 a více než deset let ji rozvíjí v České republice i ve spolupráci se zahraničními partnery.
Více informací: https://www.facebook.com/events/1438278528286976/
Lukovský refresh, z.s.
...je společenství příznivců a obyvatel Lukové u Lanškrouna, které přináší do naší oblasti zajímavé besedy, praktické semináře a aktivity pro zdejší komunitu. Pořádá poctivé řemeslné trhy - Flerjarmarky východní Čechy (https://www.facebook.com/trhyceskatrebova/) - a svou činnost směřuje k obohacení a podpoře veřejně prospěšných aktivit v regionu orlickoústecka.
Spolek sídlí v č.p. 116, ve statku, který možná i vy znáte z dětství díky koním jako statek u Jankových. Postupně zde vzniká zázemí pro kurzy, zahrada k pěstování jedlých rostlin a několik přírodních vodních biotopů. Dům využívá nově zbudovanou kořenovou čistírnu odpadních vod.
Letos se Dvůr také stal součástí pilotního ročníku programu „Domácí semenná banka“.
Více informací: https://www.facebook.com/lukovskyrefresh/
