Šestapadesátiletá Anna pochází z Rychnova nad Kněžnou, v Lanškrouně žije osm let. Václavovi je o patnáct míň, bydliště má na městském úřadě a do Lanškrouna přijel před dvěma roky. Od té doby žijí spolu. Na ulici. Zpočátku přespávali ve stanu poblíž koupaliště a později, jak říkají „se zašili někde u benzínové pumpy“.
Postupně přišli o dva stany, nejspíš je o ně připravili další bezdomovci. Kde právě teď přespávají, prozradit odmítají. O to víc překvapuje, že odpovědět na otázky týkající se jejich každodenního života na ulici, se nezdráhali.
Co celé dny děláte?
Anna: Sbíráme sběr, abysme se uživili. Takže papír …
Z kontejnerů, že? A pak ho odevzdáte do sběrny, abyste získali peníze.
Anna: Ano… no, tak ona je koruna za kilo, že jo?
Sbíráte jen papír nebo i něco jiného?
Václav: Taky železo, ale nekrademe. Za plot nejdeme.
Anna: Abychom někdy dělali nějaké problémy, to nemáme ve zvyku. Tady je problém, že my si třeba nasbíráme papír, někdy v noci, schováme si ho a ráno už ho tam nemáme. Někdo ho štípne… a to se nedělá.
Vidím, že pijete poděbradku. Kupujete si i alkohol?
Václav: Zahřát se něčím musíte. Pijeme ale jenom víno, nic víc. Na nic jiného nemáme.
Kouříte?
Anna: Jo. Ale sbíráme vajgly. Chodíme po vajglech a drolíme si to, je to těžký.
A jak to máte s hygienou? Máte možnost se občas někde umýt?
Anna: Dobrý. Aspoň na toto máme štěstí.
Václav: Andulka, ta se vykoupe u manžela na ubytovně. Ona je furt vdaná. Já tady mám kamaráda, 71 roků, ani nebudu říkat, kde bydlí … a u něj se můžu vykoupat kdykoliv si vzpomenu.
Přespat tam nemůžete?
Václav: Tam to nejde.
A jak jste trávili zimu?
Václav: Tu jsme trávili spolu. Na ČOVce (čistírna odpadních vod - pozn. red.). Je to zděný, ale je to otevřený a my jsme si tam dávali polystyrén. A policajti nám říkali, ať si tam dáme kamna, jenže jsme žádný nesehnali. No a ten pán, co to koupil, protože to bylo na prodej, nás na jaře vyhodil.
Kolik vás tam přespávalo?
Anna: Šest. La…. s Maruškou, pak tam přišel ten, co ho sebrali, Honza. A Olda, toho taky zavřeli.
Během letošní zimy bylo hodně pod nulou. To se dá přežít?
Anna: Přežili jsme to. Měli jsme pod sebou matračky a asi dvě nebo tři deky. Policajti se na nás chodili dívat, jestli jsme nezmrzli. Nosili nám aji rohlíky.
Václav: Pak tam byli za námi taky z vodovodů a kanalizací. K vánocům nám přinesli jídlo, salámy, víno, všecko. Pak nám to někdo ukrad.
Odhadnete kolik je v Lanškrouně lidí stejně jako vy bez střechy nad hlavou?
Václav: Hodně, možná přes dvacet.
Znáte se navzájem?
Anna: Ale no tak, potkáváme se, že jo? Ani se nezdravíme.
Jak si myslíte, že se na vás dívají lidé v Lanškrouně?
Václav: Jak jsme bydleli na té čovce, nanosili nám hodně věcí, matrace nám tam nosili … paráda.
Vnímáte to tak, že mají soucit a snaží se vám pomoct?
Václav: Jak který, některý taky ne.
Anna: Ale my jsme neměli špatný zkušenosti.
Václav: My jsme taky nikomu nic neudělali. Vemte si, že lidi, který jsou ve stejný situaci jako my, nám kradou věci. Kupu věcí se nám ztratilo, holení, taška s prádlem, baťoh s dokladama a tak. Když to řeknu sprostě, tak to bylo v hajzlu.
Máte představu, kde budete trávit letošní zimu?
Anna: Teď jsme se o tom bavili … zatím netušíme…
Marie Hrynečková
