Dobrý podvečer, je čtvrtek 21.11.2019. Dnes má svátek Albert, zítra Cecílie.

Historie

sdLoňský výzkum, jak si občané města představují další osud Společenského domu, ukázal, že většina Lanškrouňáků netouží po novém kulturním stánku, ale přejí si rekonstrukci stávajícího Společenského domu. Také z neformálních rozhovorů s lidmi je patrné, že ke svému „kulturáku“ mají blízký vztah, spjatý s nejrůznějšími zážitky, zábavnými příhodami i milými vzpomínkami.

sd1Přední část budovy Společenského domu byla postavena roku 1885 jako rodinná vila lanškrounského rodáka a podnikatele Rudolfa Emila Langera, výrobce stříbrného a zlatnického zboží. 

Své podnikání začal Langer původně v tehdejší Panské ulici (dnešní 28. října), kde si roku 1871 otevřel malou dílnu a obchod se zlatnickým zbožím. Firma R. E. Langera byla založena v roce 1872, jako tovární výroba zaprotokolována v roce 1877.

sdVila Rudolfa Emila Langera (nynější Společenský dům) byla ve své době nejluxusnějším a nejpohodlnějším domem v celém Lanškrouně.

Jeho továrna v roce 1905 zaměstnávala 5 úředníků a 60 dělníků a byla uváděna jako nejmenší mezi velkými továrnami ve městě. V rámci celé monarchie však v oboru šlo o jeden z největších podniků. Zaměstnávala dokonce víc dělníků, než obdobné závody ve Vídni a Budapešti.

dokumentRudolf Emil Langer, továrník a majitel vily, v níž nyní sídlí Společenský dům, měl šest dětí: Rudolfa, Bertu Pasch, Natalii Czapp, Kamillu Kinzl, Huga a George. O tom, jak vážné spory o otcovo dědictví vedli, názorně vypovídají zápisy v pozemkové knize. Ze záznamu, pořízeném 14. dubna 1921 vyplývá, že každý z vyjmenovaných potomků je spoluvlastníkem jedné šestiny majetku.

sd4Počátkem roku 1947 skutečně došlo k předání budovy bývalé zlatnické továrny Rudolfa Langera okresnímu soudu v Lanškrouně. Za povšimnutí stojí, že podle tohoto dokumentu se ulice již nejmenuje Bahnhofstrasse (Nádražní). Později byla totiž přejmenována na Svitavskou a od roku 1945 na Stalinovu. V roce 1960 se vrátila k názvu Nádražní.

sd5Minulý díl seriálu končil zápisem z kroniky města Lanškroun, který se týkal požáru Společenského domu dne 20. února 1948. Po zveřejnění textu se redakci ozval očitý svědek požáru, pan Jaroslav Lechnýř. Přestože mu tehdy bylo pouhých 5 let, požár si vybavuje a v následujícím rozhovoru jej popsal i v širších souvislostech.

Jaká je vaše první vzpomínka na Společenský dům?

Moje první vzpomínka na kulturák je, že se tam vždycky odehrávaly vynikající akce, co se týká kultury - velké zábavy, různé plesy, šibřinky, vinobraní….

sd6V dopise z 28. června 1949 sděluje ministerstvo spravedlnosti Místnímu národnímu výboru v Lanškrouně, že souhlasí s přestěhováním okresního soudu z budovy nynějšího SD do nově nabízených prostor v budově čp. 43. Kdy konkrétně k vystěhování okresního soudu došlo, se však nepodařilo z dostupných zdrojů zjistit, protože záznamy v pozemkových knihách se se skutečnosti pravděpodobně dost rozcházejí.  

skolka„Když jsem se vrátil z vojny v roce 1953,“ pokračuje ve vzpomínkách pan Josef Majer: „tak tam byla v místě, kde je teď levé přísálí, hospoda. Nepamatuji si už přesně, ale myslím, že se tam chodilo zezadu. A vím, že tam byl pan Venzara. Bylo tam jen pivo, nic víc, ani buřta tam nedostal koupit a chodili tam štamgasti.

sd8Do budovy Společenského domu se v 50. letech minulého století poté, co byl dobudován sál a při Tesle vznikl závodní klub, soustředila umělecká činnost. Sál byl využíván k divadelním představením, tanečním zábavám a plesům, koncertům a dalším kulturním akcím, o nichž bude řeč v dalších dílech.

sd9Poté, co Tesla Lanškroun vybudovala ze zlatnické dílny společenský sál, požádalo podnikové ředitelství Restaurací a jídelen v Ústí nad Orlicí, jež zřejmě tehdy restauraci SD provozovalo, o povolení stavebních úprav. Ty měly pozvednout restaurační zařízení na úroveň ostatních prostor Společenského domu a zároveň být důstojným recepčním místem pro obchodní hosty a zahraniční delegace n. p. Tesla.