V „živé knize“ nemusíte listovat, stačí se zeptat

okV dopoledních hodinách 17. listopadu připravil O.K. Klub tzv. Živou knihovnu. Děti namísto toho, aby si četly příběhy z knih, měly možnost poslouchat příběhy živých lidí, kteří jim přiblížili jak probíhaly události 17. listopadu 1989 v našem městě. Každý z pamětníků seděl u stolečku, k němuž děti mohly libovolně přicházet, chvíli poslouchat či ptát se na to, co je zajímalo.

 

Vypravěči byli lidé, kteří revoluci vnímali ze svých tehdejších pozic:

Zakladatel skautingu v Lanškrouně Jan ŠpičákKazan“ vypravoval dětem o skautském hnutí

Člen KDU-ČSL Jan Šebrle, název jeho „knihy“ zněl Sametová revoluce a co jí předcházelo očima křesťana

Profesorka Gymnázia Růžena Šteflová hovořila na téma Studenti a jejich reakce

Studentka 3. ročníku lanškrounského gymnázia Marcela Krystlová, jejíž pomyslná kniha by se mohla jmenovat A sedmnáct jim bylo let

Tehdejší 16letý student Gymnázia, nyní novinář a šéf zpravodajství TV Nova Martin Švehlák, který hovořil nejen na téma Mediální revoluce, ale také zavzpomínal, co se tehdy dělo mezi studenty.

 

Vypravěči se ve svých vzpomínkách vraceli mimo jiné např. k první veřejné akci Občanského fóra - shromáždění na kluzišti (nyní v tomto místě stojí Penny) dne 26. listopadu. V této době nebylo ještě vůbec jisté, zda proti sroceným obyvatelům nezasáhne Veřejná bezpečnost.

Hovořili také o generální stávce 27. listopadu 1989, která se konala na tehdy zpustlém prostranství před kinem (nyní je zde parkoviště Albert). Na schodišti u kina vznikla provizorní tribuna, z niž bylo k asi 5 tisícům přítomných lidí, zejména zaměstnancům továren, předneseno několik projevů. Prohlášení Občanského fóra přečetl Jan Šebrle, za studenty vystoupil s - na tehdejší dobu odvážným - proslovem Martin Švehlák. Vzpomenuta byla kromě jiných i jména prvního mluvčího OF Radomila Macka, či Pavla Vychodila, který patřil k hlavním organizátorům OF a byl tím, kdo jednal s vedeními podniků, s Veřejnou bezpečností apod. s cílem „obrušovat hrany“, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům.

Povídání se točilo kolem skautingu, to děti hodně zajímalo, zřejmě i proto, že pan Špičák je poutavý vypravěč. Děti se zajímaly kdo byla Anežka a okolnosti jejího prohlášení za svatou. Neuvěřitelné se jim zdálo, že tehdejší mládež nemohla poslouchat zahraniční písničky, nevěděla jak chutná coca-cola, nedalo se cestovat do ciziny, v obchodech nebyl výběr zboží, stály se fronty na toaletní papír, banány, maso…... mnozí talentovaní žáci nemohli studovat.

Poté, co děti vyčerpaly svoji zvědavost, dospělí v rozhovorech o „listopadové“ době ještě chvíli setrvali.

 

Marie Hrynečková