Své první interview v životě poskytla novinám v americkém Pittsburghu. Druhé Lanskrounsku.cz

Kristýna Bednářová ze ZŠ Dobrovského nedávno zvítězila na Festivalu vědy a techniky se svým projektem „Škola hrou pro základní školy“. Díky tomuto úspěchu byla od 10. do 15. května v americkém Pittsburghu, kde se účastnila mezinárodní soutěže Broadcom MASTERS (Math Applied Science Technology Engineering Rising Stars). Zároveň navštívila jako pozorovatelka největší mezinárodní soutěž na světě Intel ISEF.
Své první interview poskytla Kristýna tamním novinám, samozřejmě v angličtině. Prozradila také, že ve třídě jí přezdívají Wikipedie (tzn. všechno ví). Údajně jí to nevadí a je na to hrdá.

Do USA cestovala s asociací pro mládež, vědu a techniku AMAVET, společně ještě se dvěma maturanty, Ondrou Hubálkem z Letohradu a Martinem Ptáčkem z Brna. Oba byli na Intel ISEF velmi úspěšní, když ve svých kategoriích získali třetí místa.

Kdy jste se, Kristýno, vrátili?
Vrátila jsem se v sobotu 16. května večer. Chvilku nás zdrželo, že se Ondrovi ztratil kufr, ve kterém jsem měla tašku. Tak ještě čekám, až mi přijde zbytek suvenýrů, někde mi to cestuje.

Hodně by tě mrzelo, kdybys o ně přišla?
No, jsou tam věci, které by se už ani nedaly koupit. Byl by to problém. Druhý večer, co jsme byli v Pittsburghu, jsme měli akci ,,Pin-Exchange‘‘, volně by se to dalo přeložit jako ,,výměna odznáčků‘‘. Ale měnili se i další věci z České republiky jako letáčky, propisky a tak, za jiné od jiných národností.

Takže to není velké zavazadlo?
To ne. Ale citově je velké.

Cítíš se po návratu v něčem jinak, než před odletem?
Rozhodně. Cítím se jinak. Začala jsem si své třídy mnohem víc vážit. Do té doby, než se se mnou loučili, jsem si myslela, že jsem v té třídě částečně i nechtěná, že mě třeba považují za „šprtku“ (což je jedna z dalších věcí, se kterými jsem plně smířená). Teď mi holky v jídelně pohlídaly místo u stolu, abych si tam mohla sednout já. To bylo moc pěkné. Když jdu teď do třídy, tak vím, že tam mám spoustu kamarádů.

Cítíš se tím, že jsi byla ve světě a leccos jsi poznala, obohacená?
Cítím se obohacená v tom, že jsem poznala tolik národností. Už nemusím poslouchat cizí názory třeba na Číňany apod., protože někdo má předsudky. Teď to můžu srovnávat s vlastním názorem. Číňany a Japonce jsem poznala, dobře se s nimi mluví a jsou úplně v pohodě.

Vím, že jste měli rozsáhlý doprovodný program, začněme ale tím hlavním, tj. tvojí účastí v soutěži Broadcom MASTERS (Math Applied Science Technology Engineering Rising Stars).
V naší skupině nás bylo 23, já jsem tam byla jediná reprezentantka České republiky. Také byla velmi důležitá diplomacie, protože na konci týdne jsme volili našeho ,,Classpeakera‘‘ který se setká s americkým prezidentem Barackem Obamou a představí mu svůj projekt. Stal se jím Ir Adam Barry, museli jsme hodně komunikovat, což bylo první dny těžké. Chvíli mi trvalo se zařadit, ale jakmile jsem se otrkala, hned se mi lépe povídalo.

Ty jsi v této soutěži byla historicky první Češka?
Ano, historicky první. Našla jsem si tam kamarádku z Číny, a potom už jsme byli pořád spolu, i v autobuse. Dobře se mně s ní povídalo. Krom toho mám i cenné kontakty z Indie, Jižní Afriky a dalších zúčastněných zemí.

Potom asi došlo také na jednotlivé projekty…
Prezentovali jsme je ve středu odpoledne. Můj projekt se jmenuje Škola hrou a je vytvořen v programovacím jazyce scratch pro výuku matematiky, anglického jazyka (překlad zvířat, názvů ovoce, barev a čísel) a fyziky (měření objemu kapalin v odměrném válci a délky tělesa) a jeden doplňkový v matematice, což je hra. Jsou určeny pro žáky od první třídy - pro ty samozřejmě s výjimkou fyziky, až do osmé.

K těmto projektům jsem se dostala v kroužku přes programovací jazyk scratch, kdy jsme dělali jen tak na zkoušku hru Kostky. Mě to zaujalo, takže jsem nejdřív udělala matematiku, sčítání, odčítání, přemýšlela jsem co dál, tak mě napadla angličtina a teď druhým rokem se tam hlásím s fyzikou. Je to novinka. Příště bych chtěla udělat zeměpis, dějepis a přírodopis. Uvidím, jak na tom budu časově.

To ti musí dát i hodně znalostí z těchto konkrétních předmětů, ne?
Já si myslím, že jsem to věděla i předtím.

A jak vypadala tvoje role pozorovatelky na Intel ISEF?
Intel ISEF je vlastně největší mezinárodní chemická a vědecká soutěž, kde se utkávali starší studenti mezi sebou. Já jsem už první den vytvořila ručně kreslený pouster pro Českou republiku, asi ve velikosti 50 x 50 cm. Byl tam Pražský hrad a svatovítská katedrála, Pražský most. Na zahájení ISEF byla spousta významných osobností. Jednotlivé národnosti tam běžely s posterem na jeviště, takže jsem utíkala i já. Měla tam být nějaká typická věc pro Čechy, tak jsme s Ondrou a Martinem zvolili fotbalový pokřik „Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!“, ale jak nám bylo později řečeno, naše originalita, kterou jsme od našeho nápadu očekávali, se nedostavila. Bylo nás tam, pokud si dobře vzpomínám, 70 zemí a asi 1700 účastníků ISEF. Celkově s doprovodem a návštěvníky to bylo přes dva tisíce lidí.

Spolu s MASTERS jsme také navštívili ISEF a měli jsme zde přírodopisnou přednášku (nazvanou ,,Útok nájezdníků‘‘), která pojednávala o problému dvou jezer, kde jsou malé zebří škeble ohroženy větším druhem škeblí. Dostali jsme mikroskop a zkoumali plankton, počítali jsme rostliny, živočichy. Dělali jsme vlastně průzkum, proč to tak je a jaké jezero by bylo pro škeble výhodnější. Potom jsme měli dvouhodinový rozchod, mohli jsme si obejít jednotlivé projekty. Soutěž probíhá relativně podobně jako v Lanškrouně, ale je tam samozřejmě o hodně víc projektů. Je to uspořádané tak, že jednotlivé týmy jsou oddělené řetízkem, aby nikdo nemohl chodit moc blízko. A určitě mají pro sebe mnohem víc místa.

Setkala jsem se tam také s panem Russem Fisherem, kterého jsem znala už z Pardubic. Vítal mě, volal na mě přes půl haly, bylo to veselé. Dobře se s ním povídá v angličtině, rozumím mu.

Co zajímavého bys chtěla zmínit z doprovodného programu?
První den jsme v programu navštívili Carnegie Mellon University, což je jedna z větších a v Americe proslulých technických univerzit. Měli jsme tam přednášku, ukázku laserů a mohli jsme si složit vlastní rádio. No, komu by se stalo, že by si mohl složit vlastní rádio?

Jak jsi to zvládla?
Dostali jsme návod, samozřejmě v angličtině, a dílky.

A rádio fungovalo?
Prvně ne, tak jsem zavolala technika, že mi to nefunguje. A on mi ukázal, že jedna součástka je tam poničená, tak ji vyměnil a během 10 minut rádio fungovalo. Nebyla to vlastně moje chyba, ale chyba konkrétní součástky.

Co se s těmi rádii dál dělo?
Mohli jsme si je vzít domů. To byla taky super věc. Ale domů jsem si ho nepřivezla, je na cestách mezi suvenýry.

Co zajímavého jsi viděla?
Druhý den jsme měli exkurzi nazvanou ,,Rivers of Steel‘‘. Což je o tom, že Pittsburgh byl v 19. a 20. století proslulý výrobou železa. Je tam řeka Ohio a její přítok, jsou tam vlastně kopce, řeky a mosty. Je to město plné mostů.

V dalších dnech jsme navštívili ,,Heinz History Centrum‘‘, to mě zaujalo. Půlka muzea byla o celkové historii Ameriky (+sportu), ale ta druhá byla jenom o Heinzových výrobcích, okurkách, kečupech, o historii flašky od kečupu či zavařovaných okurek, o reklamách na Heinz. Byla to zábava.

Poblíž je také Heinz stadion, kde jsme byli jeden večer na takovém, dalo by se říct, formálnějším večírku, kde hrála hudba a byl tam DJ. Bylo to docela vtipné, protože jediné, co se na tom večírku dalo dělat, bylo, že se stály fronty na jídlo, ale ještě k tomu jsme mohli navštívit nedaleké Carnegie Science centrum a Sport centrum.

V Carnegie science centru jsme se byli podívat na kruhovité kino, promítá se kolem dokola a diváci sedí uprostřed. Bylo to hodně zajímavé. Dávali dokument o živlech jako zemětřesení, tornádo, vlnobití. Velmi to na nás působilo. 

Další den ráno jsme jeli Pittsburghskou lanovkou na ,,Coal hill‘‘ (Uhelný kopec). Když jsme vyjeli nahoru, mohli jsme fotografovat krásné záběry. Byla vidět jen červenožlutá lanovka, jak kontrastuje se zelení a za ní je vidět typický obrázek Pittsburghu s mosty a mrakodrapy. To mě zaujalo, hodně jsme fotili.

Jaký je teď, po návratu, tvůj nejsilnější pocit?
Do Ameriky bych se ještě chtěla alespoň jednou podívat. A pokusím se v příštích letech dostat na ISEF. Technické obory a věda mě baví, už odmala jsem o ně měla zájem. Ale ještě vůbec nemám představu, co bych mohla v životě dělat.

Kristýnko, děkuji ti za rozhovor a držím palce, ať se tvoje plány stanou skutečností.

Dvě otázky jsme měli také na Kristýnina tatínka, pana Jiřího Bednáře:

Co říkáte tomu, co Kristýna dokázala?
Já říkám, že je to velikánský úspěch. Protože my jsme si původně mysleli, když vyhrála soutěž v loňském roce a jela do Paříže, že je to takový ,,vrchol‘‘. No a teď projekt zdokonalila, přizpůsobila ho líp výuce a tak jsme čekali, že to dopadne tak nějak uprostřed startovního pole. Když přišla s výsledky, byli jsme ve velikém šoku, že se dostala až tak daleko. Pro ni i pro školu je to obrovský úspěch.

Nebáli jste se ji pustit ve třinácti samotnou do Ameriky?
Tak obavy určitě byly. V každém případě pořádající organizace to měla velice dobře zajištěné a my jsme byli dopředu s těmi dalšími dvěma členy soutěže domluveni, že ji cestou ohlídají. Takže strach samozřejmě byl. Pro ni to byl v životě první let letadlem, pro nás velká zkouška pustit ji takhle daleko samotnou.

S poděkování za rozhovor Kristýně i panu Bednářovi

Marie Hrynečková

Foto: BroadcomMASTERS, Martin Ptáček a Beverly Bělková

Foto:
1 - Zde jsme umisťovali svou fotografii na mapu světa, mezi ostatní MASTERS tohoto roku. Představili jsme se a řekli, jak se v našem rodném jazyce řekne ,,Ahoj"
2 - Červený tým, kterého jsem byla součástí
3 – Prezentace projektu
4 – Já se svým reprezentačním projektem, fotografie mi posloužila jako pomocná ruka při prezentaci projektu v Pittsburghu
5 - Před konvenčním centrem, kde se konala soutěž Intel ISEF
6 - Kreslím poster pro reprezentaci ČR, vpravo Beverly Bělková
7 - Montuji rádio v CMU