Jakub Ryba miluje jazz, dcerku pojmenoval podle Elly Fitzgerald.

Deštivé a sychravé počasí dnes venkovnímu programu příliš nepřálo. Lidé do adventního městečka přesto přicházeli a hlavně v druhé části programu zůstávali, aby si poslechli proslulé světové songy v podání Jakuba Ryby (zpěv a saxofon), jehož na klávesy doprovázel Jan Hrodek. „To byl zážitek, hudba pro moji krevní skupinu…. Ray Charles a tak,“ zhodnotil vystoupení Jirka Kohout.

Zazněla ale například i česká písnička Hapky a Horáčka, kterou známe v podání Bolka Polívky, Šaškové počmáraní. Vánoční hvězdu jako závěrečné poděkování, předala svému tatínkovi malá Ella Rybová.

Dvaatřicetiletého Jakuba Ryby jsme se po koncertě zeptali:

Vím, že jste nějaký čas působil v zahraničí, nyní už bydlíte opět v Lanškrouně?
Ano. Byli jsme s celou rodinou tři roky v Číně a teď už jsme se definitivně přestěhovali zpátky.

Jak jsou teď staré vaše děti?
Vilém bude mít jeden rok a Ela má pět.

Holčička se jmenuje Eliška?
Ella podle Elly Fitzgerald, samozřejmě.

Hudba je pořád vašim koníčkem…a co vás živí?
Mám společnost, která vyrábí elektrokola. Působíme v Letohradě.

Co znamená ve vašem životě hudba?
Já mám rád jazzovou hudbu, a to v podání velkých orchestrů i malých těles. Z těch velkých jsou to big bandy ať už pardubický, hradecký, ostravský…

S těmi všemi vystupujete?
Se všemi jsem ještě letos vystupoval, teď už to budu muset kvůli pracovní vytíženosti omezit. A co se týče malých těles, tak je to hlavně s Honzou Hrodkem (skupina Jafar Jazz), se kterým hrajeme už od mých 16 let, takže se známe strašně dlouho. Je to parťák, se kterým si nejvíc sedíme. Objeli jsme spolu v podstatě celou republiku i půlku Evropy a s Honzou se shodnem, co se týče takového toho jazzového cítění. Honza je vystudovaný bubeník, ale hraje úžasně na klávesy. A díky tomu, že má rytmické cítění, tak neskutečně drží rytmus a v podstatě se nikdy nemůže stát, že bychom nedohráli.
Pak jsou tu ještě další muzikanti, se kterými působím, ať už je to rodina Dostálů, se kterými vystupujeme, to jsou smyčcové nástroje, tedy cellista, violoncellista – to je taky úžasný muzikant, jsou z Žamberecka. Samozřejmě nesmím zapomenout na místní Big band, se kterým jsem vyrůstal. Teď už na to bohužel opravdu není čas a těch muzikantů a zpěváků, kteří jsou dnes na scéně, je hodně, takže perfektně vyplní tu mezeru, která tam po mně zůstala.

Máte, pokud jde o hudbu, nějaké sny nebo přání, za nimiž si chcete jít?
Jé….. můj hudební sen je vydržet co nejdýl! Myslím zdravotně, s hlasem. Protože já si teď právě kvůli práci dávám od hudby takovou malou pauzu. Já nemám velké cíle, můj hudební sen je, abych si mohl zahrát s těma klukama, co s nimi hraju, ještě za pět, za deset let. 

S poděkováním Jakubovi Rybovi za rychlé odpovědi

Marie Hrynečková