Beseda o Uzbekistánu, srdci střední Asie

„V Uzbekistánu se okamžitě stanete milionářem, miliony se zásadně nosí v černé igelitové tašce“ říká cestovatel Václav Turek, který ve středu 11. května uvedl v přísálí lanškrounského zámku cestopisnou přednášku o této, u nás poměrně málo známé zemi.

Milionářem jste tam proto, že za 1 korunu dostanete sto Sumů (uzbekistánská měna). Václav Turek návštěvníkům přiblížil i mnoho dalších faktů a zajímavostí, např. že v roce 1966 postihlo hlavní město Taškent zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy stupnice, jež mnoho budov srovnalo se zemí, nebo že v roce 1992 byl Uzbekistán vyhlášen nezávislou republikou. Cestovat v této zemi je poměrně bezpečné, člověk si může troufnout jet i sám nebo ve dvojici. V průběhu promítání cestovatel zodpovídal četné dotazy účastníků besedy.

Marie Hrynečková

Foto:
Marie Hrynečková č. 1 až 4
Václav Turek č. 5 až 27

Václav Turek o Uzbekistánu:

Republika skoro šestkrát větší než Česká republika s třiceti miliony obyvateli, sousedící s Afghánistánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Turkmenistánem. Země bohatá na historii a památky, země s tak proslulými městy na hedvábné stezce, jako je Chiva, Buchara, Samarkand a Šahrisabz. Za doby Sovětského svazu udělalo Rusko z této země velkého producenta bavlny a téměř dokázalo vysušit Aralské jezero.

Země památek

Republika Uzbekistán může na jednu stranu působit nehostinně a pustě, ale můžeme tu spatřit přírodní památky a mnoho krásných kulturních památek, z nichž mnohé jsou zapsány v UNESCu. Za své kulturní bohatství Uzbekistán vděčí především hedvábné stezce, která vedla z Číny až do Říma, měla severní a jižní trasy a také různé odbočky.

Kromě obchodního významu představovala Hedvábná stezka také kulturní spojení vzdálených krajů. Její trasa nebyla úplně přesně dána a měnila se během let v závislosti na přírodních podmínkách a vládcích jednotlivých území, jimiž procházela. Začala fungovat přibližně kolem roku 200 př. n. l. a konec Hedvábné stezky je spojen s rokem 1453 a dobytím Konstantinopolu.

Pokud se podíváme na mapu, zjistíme, že hlavní křižovatky těchto cest leží na území dnešního Uzbekistánu. Města jako Taškent, Samarkand, Šachrizab, Buchara nebo Chiva proto voní Orientem a mají tu nejvýraznější příchuť „Pohádek tisíce a jedné noci”. Tady se střetly všechny významné světové kultury (Čína, Persie, Alexandr Veliký, helénská kultura, Mongolové) a jejich vliv se prolíná ve zdejších stavbách a tradicích.

Hedvábné koberce

Při cestě po Uzbekistánu jsem nemohl vynechat tradiční výrobu hedvábných koberců. Ve městě Samarkand je malá výrobna, kde mně provedl sám ředitel. Před rokem rozšířili výrobu a dostavěli ještě malou továrničku o dva kilometry dále. Nyní pracují v jedné ženy a v druhé muži, tímto rozdělením dosáhly zvýšení produktivity o třicet procent.

Výroba hedvábných koberců je stále a pouze ruční, výroba jednoho koberce trvá i jeden rok ve třech osobách. Zkušený dělník naváže za jednu minutu až 35 uzlíků. Ceny se liší podle vzorů a rozměrů, ale pohybují se v desítkách tisíc dolarů. Viděl jsem koberce o rozměru 300 × 200 cm za 80 000 dolarů.

Mají zde i zaměstnanecké výhody, tak například pokud má zaměstnanec vlastní svatbu, dostává jeden měsíc volna.

Timur Lenk

Jednou z nejuznávanějších osobností v dějinách Uzbekistánu je zajisté Timur Lenk, který žil v letech 1336 až 1405. V roce 1369 se stal vládcem celé říše. Jeho sídelním městem a střediskem nově budované říše se stal Samarkand.

V roce 1380 zahájil ve městě Keš, dnešní Šahrisabs, stavbu letního paláce Oksaroj, krátce po svém vítězném čtvrtém tažení do Chórezmu, kde se zmocnil obrovských pokladů a znamenitých stavitelů, kterým přikázal postavit na jeho slávu a počest tento palác. Stavba trvala 24 let a byla dokončena v roce 1404. 

V srpnu téhož roku byl hostem u Timura velvyslanec kastilského krále, který vylíčil palác jako zázrak lidského umu, jemuž se nevyrovnají žádné paláce evropských panovníků. Zajímavostí byl velký bazén na střeše, do kterého vodu přiváděly olověné trubky z nedalekých hor a z kterého voda vytékala v kaskádách na hlavní nádvoří. To mělo grandiózní rozměry 125 × 250 metrů a ukončeno bylo obrovskou bránou, jejíž výška dosahovala 70 metrů a šířka 22 metrů. Dva pylony, vysoké 50 metrů, jsou to jediné, co se z toho všeho dochovalo do dnešní doby. Zbytky vstupní brány svou ohromností udivují každého. Zbytky stěn zdobí majolikové kachle s nádhernými ornamenty a několika nápisy, jeden říká: Chceš-li něco vědět o mé moci, podívej se na tyto stavby.

Dnes u vstupu k jeho zbytkům stojí na vysokém žulovém podstavci socha jeho stavitele Timura.

Timur, krutý hrdina

Po nástupu k moci zahájil Timur svou expanzi do okolních oblastí, oproti předcházejícím vládcům měly jeho vojenské výpravy odlišnou povahu. Timur nechával civilní obyvatelstvo i vojáky vyvraždit, města vydrancovat a vypálit. Odhaduje se, že jeho tažení způsobila smrt 17 milionů lidí.

Svou obrovskou kořist shromažďoval v Samarkandu. Jeho obsazovaná území zasahovala na mongolská území, k Uralu, Volze a Kaspickém moři. Při tažení jižním směrem si podmanil četná území v Persii a Mezopotámii. V roce 1398 zahájil invazi do Indie, město Dillí nechal vypálit a obyvatele zmasakrovat. Poté se soustředil na Sýrii. Obsazením Aleppa a Damašku se celé Sýrie zmocnil.

V roce 1402 zaútočil na Osmanskou říši. Poté ovládl rozhodující část osmanských držav v Malé Asii. Obsadil i Smyrnu. Timurovo rabování rozvrátilo staleté pořádky v oblasti a přispělo k urychlení zániku obchodu po Hedvábné stezce. Zatímco my v Timurovi vidíme největšího diktátora té doby a ničemného lupiče, v dnešním Uzbekistánu je oslavován jako národní hrdina.

Václav Turek

Více informací o cestovatelských zažitcích Václava Turka najdete na www.dovolena-rusko.cz

Foto: 
1 až 4 - snímky z besedy o Uzbekistánu, vzadu stojící Václav Turek
5 - minaret Islama Hodži
6 - IMG_3755 Timurův letní palác Oksaroj
7 - 1 200 000,- Sum
8 - bavlna, uschlé keříky používají Uzbekové k vytápění pecí, v nichž pečou chleba
9 - mauzoleum Gur-i Emir
10 až 13 - pečení chleba, chuťově je výtečný
14 - samsa, pečivo plněné např. zelím či kapustou
15 - bucharská keramika
17 až 19 - hedvábné koberce
20 - obarvené hedvábí
21 až 23 - Uzbekové pózovali před fotoaparáty za drobnou peněžní odměnu, či za čokoládu (holčička na foto č. 22)
24 – náměstí Registán
25 - bazar Čorsu
26 - komplex Koš-Medrese (dvě medresy)
27 - západní brána Ata darvaza (Otcova brána)