Křiklavé reklamy a polepy výloh, přenosné poutače, zastaralé a nefunkční cedule, nesourodý mobiliář. To všechno je vizuální smog. Chodíme kolem něj nejen v Lanškrouně denně a většina z nás se nad ním už ani nepozastavuje. Jsou ale města, kde se podařilo vizuální smog eliminovat na minimum. A jsou i místa přímo v Lanškrouně, která jdou v tomto příkladem.
Martina Rybková, absolventka oboru Strategický rozvoj podniku na Vysokém učení technickém, se v diplomové práci věnovala vizuálnímu smogu a kultivaci veřejného prostoru ve svém rodném městě. Přečtěte si rozhovor, který otevírá oči.
Co si představit pod pojmem "vizuální smog"? Je to jen přehlcení veřejného prostoru reklamou?
Vizuální smog je přehlcení veřejného prostoru reklamami, cedulemi, bannery, poutači a dalšími vizuálními prvky. Nejde jen o jejich množství, ale i o to, že jsou často rozmístěné chaoticky, což zhoršuje orientaci, narušuje vzhled ulic a negativně ovlivňuje celkový dojem z daného místa. Na rozdíl od reklamy v televizi nebo na internetu je navíc nemůžeme jednoduše vypnout ani se jim vyhnout, protože jsou součástí veřejného prostoru.
Proč jste se rozhodla věnovat právě vizuálnímu smogu? Je to něco, co vám na českých městech vadí?
Velkou inspirací je pro mě práce Veroniky Rút i moje sestra, která je zahradní a krajinářskou architektkou. Na českých městech mi vadí především to, že často chybí jasná pravidla pro podobu reklam ve veřejném prostoru. Nemyslím si, že reklama je sama o sobě špatná. Problém nastává ve chvíli, kdy není citlivě regulovaná a každý si může umístit reklamu podle svého. Výsledkem je nepřehledný prostor, který negativně ovlivňuje vzhled města i celkový dojem z něj.
Velkou roli přitom hraje legislativa a především to, zda má samotné město zájem se tímto tématem aktivně zabývat. Lanškroun jsem si vybrala právě proto, že je dostatečně malé město, kde se občané, podnikatelé i zástupci radnice většinou znají a mají větší šanci společně vytvářet kvalitní veřejný prostor. Velký potenciál vidím také v participativních nástrojích, například v participativním rozpočtu, který dává občanům možnost aktivně ovlivňovat podobu veřejného prostoru.
Lišíme se oproti jiným městům – ať už k lepšímu, nebo horšímu, nebo je Lanškroun co do vizuálního smogu vlastně běžným českým městem?
Lanškroun se v tomto ohledu určitě liší tím, že už má zpracovanou kultivační strategii od organizace Naše kultivovaná města z roku 2023. Tato expertní projektová skupina v posledních letech spolupracovala s více než 40 městy v Česku i na Slovensku a pomáhá jim hledat cesty, jak zlepšovat kvalitu veřejného prostoru.
Samotná strategie je důležitým prvním krokem a vytváří určitou kostru, od které se dá dále odvíjet. Bohužel se ale zatím nepodařilo tuto koncepci výrazněji převést do praxe a nastartovat konkrétní kroky, které by vedly ke změně.
Zjišťovala jste, proč se město neřídí strategií, kterou si nechalo zpracovat?
Upřímně jsem nezaznamenala, že by město se zpracovanou strategií nějak výrazněji veřejně pracovalo nebo ji komunikovalo směrem k občanům. Proto mě vlastně překvapilo, že už takový dokument zpracovaný má a že existuje určitý základ, na kterém se dá dále stavět.
Dotazník k vaší diplomové práci vyplnilo 113 lidí, kteří v Lanškrouně žijí nebo ho navštěvují. Všímají si toho, že je ve městě víc reklamy a dalších rušivých prvků, než je nutné?
Ano. Respondenti dotazníku mi pomohli identifikovat hlavní prvky, které podle nich nejvíce přispívají k vizuálnímu smogu ve městě. Na prvních příčkách se objevily reklamní bannery a cedule, nevzhledné kóje kontejnerů a přeplácané ploty.
Výrazným tématem byla také světelná reklama a LED panely. V otevřených odpovědích se například objevil komentář: „Náměstí je krásné až na nedávno instalovaný infopanel.“ Lidé také zmiňovali křiklavé barvy fasád nebo chaotické polepy budov. Jako konkrétní příklad byl uváděn například „Dům reklam“ u kruhového objezdu.
Další kategorií, která se v odpovědích objevovala, jsou výdejní boxy. Z mého pohledu je problematické především jejich umístění v některých citlivých lokalitách – například box v Hradební ulici u domu Piáno, který výrazně ovlivňuje vzhled daného prostoru.
Zmiňovaný LED panel byl do horní části náměstí instalován na konci loňského roku. Patří z vašeho pohledu takový prvek do historického centra?
Historické centrum by si podle mého názoru celkově zasloužilo důraznější regulaci vizuálních prvků. Konkrétně tento LED panel nahradil bývalou telefonní budku a zároveň byl tento prostor doplněn o stojan na kola, což z tohoto pohledu vnímám velmi pozitivně.
Hlavním problémem je podle mě jeho svítivost. I proto ve své diplomové práci navrhuji zavedení pravidel pro maximální intenzitu svitu LED obrazovek v celém historickém centru. Součástí řešení by měla být také časová regulace provozu, například úplné vypnutí v nočních hodinách mezi 22:00 a 6:00, případně možnost aktivace pouze při přímém použití.
Zastavme se ještě na chvíli v centru. Nejen tam jsou zašlé a částečně neaktuální navigační směrovky. Jejich obnova byla součástí participativního rozpočtu, ale nezískala dostatečnou podporu. Může to být tím, že si lidé časem zvyknou na to, že chodí kolem prvků, které už neplní svůj účel a vlastně jim to nevadí?
Ano, určitě to tak může být. Vidím to i ve svém okolí, například v oblasti Dvorské Lány, kde je na panelovém domě umístěný výrazný zesilovač. Lidé kolem něj chodí každý den a po určité době ho začnou vnímat jako běžnou součást prostředí a přestanou mu věnovat pozornost.
Právě proto je důležité dívat se na veřejný prostor i s odstupem a uvědomovat si, zda jednotlivé prvky stále plní svůj účel. Navigační směrovky jsou důležité především pro nově příchozí, návštěvníky a turisty, kteří město ještě neznají a potřebují se v něm jednoduše orientovat.
Obecně si myslím, že věci jako obnova navigačního systému nebo opravy komunikací by měly být přirozenou součástí běžného rozpočtu města. Pokud se podobné návrhy opakovaně objevují v participativním rozpočtu, ukazuje to, že jsou pro občany důležité. Zároveň je ale potřeba hledat cesty, jak tyto věci řešit i dlouhodobě v rámci plánování města.
Kritizovala jste výdejní box v Hradební ulici u domu Piano. V diplomové práci označujete za špatné řešení i výdejny u Konzumu na sídlišti U Papíren. Naopak jako příklad zdařilého umístění jste uvedla box u hotelu Rubyk na ulici Zborovská. V čem jsou zásadní rozdíly mezi těmito výdejními schránkami?
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma výdejními boxy spočívá v jejich vztahu k okolnímu prostoru. Box v Hradební ulici je umístěn přímo před vstupem do domu, omezuje přístup a svou velikostí i vzhledem narušuje historicky hodnotný dům Piano. Naopak box u hotelu Rubyk je umístěn v dostatečné vzdálenosti od vstupů do budov a díky své zelené barvě přirozeně splývá s okolím.
Podobně problematické je umístění několika boxů u Konzumu na sídlišti U Papíren, kde se na malém prostoru koncentruje více poskytovatelů, což vytváří vizuální chaos. Další nevhodné příklady jsem zaznamenala na parkovišti u Lidlu, kde je box umístěn volně v ploše, přestože by jej bylo možné citlivěji začlenit například k oplocení. U obchodního centra u autobusového nádraží je sice zvolena barevně vhodnější béžová varianta boxu, jeho umístění však částečně zakrývá okno.
Domnívám se, že vhodně umístěný výdejní box by měl respektovat charakter místa, nenarušovat významné pohledy ani architekturu okolních budov, neomezovat pohyb chodců a být co nejlépe začleněn do okolního prostředí. Důležitou roli hraje také jeho barevnost, měřítko a samotné umístění. Nejde tedy o to, zda výdejní boxy ve městě mají být, ale zda jsou navrženy a umístěny s respektem k městskému prostředí.
S tím úzce souvisí i označení podniků a obecně venkovní reklama. Na jedné straně je pochopitelná snaha "být vidět", na druhé straně pak směřování k městu bez vizuálního smogu. Jak přesvědčit či motivovat místní firmy, aby jejich poutače byly střídmější – a to jak početně, tak vzhledově?
Myslím si, že základem by mělo být splnění základních povinností, tedy především trvalé a dobře viditelné označení provozovny. I v tomto směru se bohužel stále objevují nedostatky.
To ale neznamená, že provozovna musí být zaplněná poutači. Reklamu lze navrhnout kvalitně, přehledně a esteticky, ať už v neutrálních barvách, nebo v rámci jednotné firemní identity. Velmi dobrým příkladem jsou podle mě obě budovy, ve kterých sídlí Pekařství Sázava. Majitel zde udržuje jednotný vizuální styl celé budovy včetně sousedních provozoven, což působí kultivovaně a zároveň umožňuje snadnou orientaci i dobrou rozpoznatelnost jednotlivých podniků. Pozitivně tento přístup hodnotili i respondenti mého dotazníkového šetření.
Motivací by podle mě neměly být jen zákazy, ale především dostatečná informovanost a spolupráce města s podnikateli a městským architektem. Pokud budou existovat srozumitelná pravidla pro počet, podobu a umisťování reklam, zejména v historické části města, budou se podnikatelé snáze orientovat v tom, co je vhodné. Výsledkem může být prostředí, které bude přívětivější pro obyvatele i návštěvníky, aniž by podnikatelé přišli o možnost být vidět.
Jsou kromě Pekařství Sázava nějaké další pozitivní příklady toho, jak dělat reklamu v Lanškrouně kultivovaně a s respektem k okolí?
Určitě je dobré rozlišovat mezi označením provozovny a samotnou reklamou. Každá provozovna by měla být jasně označena, ale to ještě neznamená, že musí využívat velké množství reklamních poutačů.
Kromě Pekařství Sázava považuji za velmi zdařilý příklad také Dům u města Milána. Kladně hodnotím i několik provozoven, které pracují s jednoduchým a přiměřeným označením. Například Marcus nebo Kino využívají minimalistický nápis, který nepřekračuje měřítko budovy a zůstává v souladu s charakterem vstupu.
Pozitivně hodnotím také sjednocené označení hotelu a Music Baru Forea nebo upravený prostor s květinovou výsadbou u Úřadu práce. Právě zde je ale vidět, že i drobné zásahy mohou výsledný dojem ovlivnit – prostor by podle mě fungoval dobře i bez reklamních stojanů typu „A“. Na oplocení se navíc v době voleb objevují politické plakáty, které jeho kvalitu snižují.
Pozitivně vnímám také postupnou obnovu fasád historických domů na náměstí a těším se na dokončení rekonstrukce ulice S. Čecha. Věřím, že právě podobné kroky postupně přispějí ke kultivovanějšímu a příjemnějšímu veřejnému prostoru.
Z Lanškrouna pocházíte a je zřejmé, že se v něm i dobře orientujete a víte, co a jak by se dalo vylepšit. Pokusíte se využít dovednosti, které máte v oblasti kultivace veřejného prostoru i přímo v našem městě?
Ano, určitě. Lanškroun je moje rodné město a záleží mi na tom, jak se bude dál rozvíjet. Ráda bych přispěla nejen ke zvyšování informovanosti o tématu kultivace veřejného prostoru, ale také se aktivně zapojovala do konkrétních návrhů. Sama jsem už například podala několik návrhů do participativního rozpočtu.
Zároveň si uvědomuji, že kultivace veřejného prostoru je běh na dlouhou trať a výsledky se neprojeví během několika měsíců. Vyžaduje spolupráci města, podnikatelů i obyvatel a často je to práce na celé volební období i déle. Věřím ale, že pokud se o těchto tématech bude více mluvit a budou se postupně uskutečňovat i menší změny, může být Lanškroun ještě příjemnějším místem pro život.
Děkuji za rozhovor a přeji nám všem, ať je snaha o kultivaci veřejného prostoru úspěšná,
Matěj Brýdl
foto: diplomová práce Martiny Rybkové
