Lanškrounský rodák, nejmladší ze sedmi dětí papírníka a knihkupce. V roce 1882 maturoval na místním gymnáziu, poté vstoupil do augustiniánského kláštera a zahájil skvělou kariéru duchovního římskokatolické církve (učitel teologického ústavu, probošt kláštera, knížecí arcibiskup, vídeňský biskup a od roku 1914 kardinál). Nikdy neztratil upřímný vztah k rodnému městu a jeho gymnáziu, účastnil se většiny významných slavností a jubileí.
Gustav Piffl se narodil 15.10.1864 v Lanškrouně. Gustav byl sedmým dítětem v rodině knihaře, knihkupce a obchodníka Rudolfa Piffla. Gustavova matka Maria Magdalena, rozená Piro, zemřela, když mu byly 4 roky.
Roku 1874 se stal žákem lanškrounského gymnázia. Ač měl dobrý prospěch, dvakrát studium přerušil, aby nastoupil v zaměstnání; poprvé jako knihař, podruhé jako knihkupec. V obou případech mu to však koncem prázdnin přišlo líto a vrátil se zpět do školy. Na gymnáziu v Lanškrouně maturoval s vyznamenáním v roce 1882. Nato sloužil jeden rok jako dobrovolník v armádě a současně se zapsal na filozofickou fakultu vídeňské univerzity.
V roce 1883 vstoupil do kláštera (Augustiner - Chorherrenstift v Klosterneuburgu - město, asi 12km severo-západně od středu Vídně). Zde přijal řádové jméno Friedrich a studoval ve filozoficko-teologickém klášterním semináři. Po jeho ukončení byl v roce 1888 ve Vídni vysvěcen na kněze. Poté se stal v Klosterneuburgu kazatelem a současně pokračoval v teologickém studiu na vídeňské univerzitě.
Od roku 1889 byl kaplanem v blízkém Florisdorfu a od roku 1892 ve Vídni-Heiligenstadtu. Tam se seznámil se sociálními problémy dělnictva. Pro jejich odstranění pracoval v několika charitativních spolcích, založil noviny "Zeitung für Stadt und Land" a postupně se stal křesťanským bojovníkem za řešení dělnické sociální otázky. V roce 1893 vyučoval na teologickém klášterním semináři v Klosterneuburgu morálku a sociologii, v období 1894-95 se věnoval v Římě studiu tomistické filosofie.
Své mnohostranné schopnosti potvrdil jako správce majetků klosterneuburgského kláštera na maďarském území (1902) i jako ředitel jeho kanceláře (1906). V roce 1907 byl jednomyslně zvolen proboštem kláštera v Klosterneuburgu. V jeho zdech pak úspěšně podporoval vědu a umění a dbal na jeho další výstavbu. Ke stálým hostům kláštera patřil také následník trůnu František Ferdinand d´Este s manželkou Žofií. (Oba byli později v předvečer 1.světové války zastřeleni v Sarajevu.) Uvedené schopnosti spolu se sympatickým vystupováním mezi katolickou veřejností prosazovaly postupně Piffla mezi přední osobnosti vídeňské arcidiecése.
Když v roce 1913 náhle zemřel vídeňský arcibiskup kardinál Nagl, na návrh následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este nominoval císař František Josef na místo vídeňského arcibiskupa G. Piffla, ketrému současně udělil knížecí titul. Po získání papežova souhlasu přijal G.P. biskupské svěcení v klášterním kostele v Klosterneuburgu. Hned nato se stal arcibiskupem a teprve v roce 1913 mu vídeňská univerzita udělila doktorát; stal se čestným doktorem teologie. V roce 1914 byl arcibiskup Piffl povýšen do stavu kardinálského. Kardinálský biret mu v zastoupení císaře nasadil jeho příznivec František Ferdinand d´Este přibližně měsíc před sarajevským atentátem (28.6.1914).
Během 1.světové války kardinál Piffl podporoval monarchii. Byl za to po zhroucení Říše rakousko-uherské velmi ostře napaden sociálními demokraty. A to i přesto, že prokázal smysl pro politickou realitu a týž den, kdy v roce 1918 provizorní rakouské národní shromáždění vyhlásilo Rakouskou republiku, vyzval rakouské katolíky k bezpodmínečné věrnosti novému státu a sám se vzdal knížecího titulu (Fürstentitel). Loajální postoj k mladé republice prosazoval i mezi katolickým klérem. V poválečné době se kardinál Piffl s velkým osobním nasazením věnoval charitativní činnosti. Podařilo se mu zprostředkovat tisícům oslabených rakouských dětí pobyt v zotavovnách ve Švýcarsku a Holandsku. Dále podporoval katolické spolky, napomohl ke vzniku několika časopisů i stavbě nových kostelů. V roce 1922 mu k úřadu vídeňského arcibiskupa byl přidán ještě úřad apoštolského administrátora rakouské spolkové země Burgenland.
Kardinál Piffl se vyznačoval klidem, pevnou vůlí a velkou pílí. Byl i hledávaným kazatelem, k čemuž přispíval také jeho výrazný hlas.
V roce 1930 dostal první záchvat mrtvice. Své diecési sloužil až do náhlé smrti 21.4.1932. Podle svého přání byl pohřben na osamělém lesním hřbitově u tehdejšího letního sídla vídeňských arcibiskupů v Kranichbergu. Protože na hřbitově stoupala hladina spodní vody, byl v roce 1954 převezen do nově zřízené biskupské krypty v podzemí dómu sv.Štěpána (St.Stephan) ve Vídni.