Jak jsme již zmiňovali v minulých dílech, budova kulturáku byla od 50. let postupně stavebně upravovaná. V přízemí historické vily vznikla restaurace a ze zlatnické dílny byl vybudován společenský sál.
První poschodí vily: knihovna, propagace a oddělení projekce
V horním poschodí vily vznikla už v 50. letech odborová knihovna a jak bylo tehdy zvykem, knihy byly baleny do tuhého nažloutlého papíru, titul knihy a autor byly vypsány černě na hřbetu knihy.
Knihovna se stále rozšiřovala a v 60. letech měla přes 5 tisíc svazků. Balicí papír byl později nahrazen průhledným igelitovým obalem s delší životností. Tehdejší knihovnice, paní Papežová, odešla v roce 1974 do důchodu a do knihovny nastoupila paní Milada Polanská.
Její syn Milan vzpomíná: „Maminka předtím pracovala v Tesle na zlacení, tehdy bylo ještě na Střelnici. Byla ráda, že dostala příležitost přejít z chemických provozů do knihovny. Té práce si hodně vážila. Bylo to pro ni něco nového, vypracovala se, hodně četla, měla přehled. Znala stálé čtenáře a pamatovala si, kdo má rád jaký žánr. V roce 1984 v knihovně skončila a potom pracovala na poštovním oddělení Tesly."
První poschodí vily využívaly v 50. a 60. letech také zájmové kroužky, byl zde malířský ateliér a fotolaboratoř. Po pravé straně od schodů bylo situováno oddělení propagace, kde působili například pánové Josef Antoš, Miloslav Šrámek, paní Marie Vyoralová a Věra Nagyová. V sedmdesátých letech se oddělení propagace přestěhovalo do přízemní dřevostavby, tzv. „růžového domečku“, který byl postaven podél zadního plotu areálu. Zde teslácká propagace působila až do 90. let minulého století.
Na přechodnou dobu, od roku 1963 až asi do roku 1971, bylo v místnostech po levé straně od schodů (v tzv. velkém a malém technickém kabinetu) umístěno oddělení stavební a technologické projekce. Pan Karel Ulrich si pamatuje, že: „Když se projekce do kulturáku stěhovala, bylo tam ústřední topení, původní parkety, futra i dveře a místnosti byly v tak dobrém stavu, že se nemusely nijak stavebně upravovat."
V projekci tehdy pracovali například Ladislav Kubelka, František Hort, Rudolf Nezbeda, Miloš Mačát, Otmar Kokora, Bohuslav Švehlák, Jiří Šolc, Emil Janyška, Jarka Michalovská, Ladislav Sychra, A. Tulis, M. Gildain, F. Olšan, Mirek Šrámek, Miloš Beneš, Marta Vykydalová…
Přibližně v roce 1971 projektanti kulturák opustili a přestěhovali se do budovy ředitelství na Krátké ulici (tzv. Kravína) a na jaře 1973 do nově postavené administrativní budovy na „Skleňáku".
Tzv. technické kabinety se poté využívaly ke školením, přednáškám, činnosti zájmových kroužků, ale konaly se zde také akce pro uzavřenou společnost – posezení s významnými návštěvami, svatby a různé oslavy. Z místnosti proti schodům vznikla kancelář vedení SD. Ředitelem Společenského domu byli postupně Zdeněk Balcar, po něm pan Sokol a od roku 1973 Karel Mikuláš.
Přístavek za sálem: garáž pro autobus, kancelář konstrukce a konstrukční projekce, kopírna
Málokdo se už rozpomene na přístavek za sálem. Byl to přízemní objekt, ze strany do Krátké ulice zděný a zčásti dřevěný. Původně sloužil jako garáž pro teslácký autobus. Později se do tohoto přístavku po určitých úpravách přestěhovala část mechanické a elektro konstrukce z Plyšanu. Pracovali zde mimo jiné pánové Tomáš Vácha, Jiří Bureš, Ladislav Maixner, Jiří Kohout, Jan Tonninger, Alexander Nagy. Později sem bylo přemístěno i oddělení konstrukční projekce – viz. foto z roku 1967.
Vedle byla samostatná místnost, údajně spíš jen taková bouda, v níž byla umístěna kopírka. Obsluhovaly ji paní Šípková a Alena Bendová. Paní Bendová popsala tehdejší pracovní náplň: „Probíhalo to tak, že podle pokynů konstruktérů jsme vyhledávaly příslušné výkresy, ty jsme vykopírovaly a zase založily. Kopírovací stroj fungoval na bázi čpavku, výsledné kopie byly tmavě červené.“
Paní Bendová zde pracovala pravděpodobně od roku 1966 nebo 1967, celkem asi dva nebo tři roky. Později byl přístavek zbourán a na jeho místě byl v letech 1978 a 1979 postaven hotel.
Skupinky konstruktérů působily postupně na několika místech ve městě a do Plyšanu se opět vrátily po roce 1970 do zrekonstruované budovy.
Text: Marie Hrynečková
Foto prostor SD z ledna 2016: Matěj Brýdl
Za texty a fotografie z kroniky děkuji Láďovi Palcerovi, za snímky z kopírny výkresů Aleně Bendové a za fotografii konstrukční projekce ing. Ladislavu Maixnerovi, CSc.
Text byl zpracován dle vzpomínek Karla Ulricha, Milana Polanského, Mirka Šrámka, Miloše Beneše, Ládi Palcera a Aleny Bendové. Všem za jejich vstřícnost velmi děkuji.
Foto:
1 a 5 - Text a fotografie z kroniky oddělení projekce. Kroniku vedl Pavel Kozák.
6 až 8 – Vzhled 1. poschodí vily se příliš neměnil. Fotografie chodby, velkého a malého technického kabinetu byly pořízeny v lednu 2016.
9 – paní Šípková a Alena Bendová v kopírně výkresů
10 – Alena Bendová
11 – Pracovníci před vchodem do přístavku, kde dříve garážoval autobus. Na snímku z rodinného archivu ing. Ladislava Maixnera, CSc. pořízeném asi v roce 1967, je část skupiny konstrukční projekce a archivu AM (Plyšanu): zleva inženýři František Černý, Miroslav Kryšpín, Milan Staněk, Svatava Rattayová, Eva (přijmení chybí), Květa Šípková, Metoděj Alexa, ?, Zdeněk Vít, Eliška Mlynářová, Vladimír Musil, Ladislav Lešikar, ?.
Pokud někdo z vás, čtenářů, pozná osoby, místo nichž jsou zatím jen otazníky, prosíme o zaslání jejich jmen na adresu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., abychom mohli popisek ke snímku doplnit.
Předchozí díly: http://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune
