Seriál o Společenském domě, díl 22: Vašek Leníček vždycky říkal: „Host musí dostat to, co mu patří“.

Přesně na Silvestra roku 1969, těsně po znovuotevření Společenského domu, nastoupil do restaurace jako číšník Josef Chládek. Vzpomíná: „Tehdy byla v kuchyni paní Marková, pan Marek byl šéfem restaurace. Jeho dcera Irena pracovala jako servírka, s ní Jana Řehořová z Rudoltic a Květa Potůčková.

To byla jedna směna. A pak tam byl pan Štainc, pan Bartoš... Lístky na představení prodávala paní Netková. Pak přišel Vašek Leníček, v roce 1970 to přebíral od pana Marka.“

 ---------------------

Václav Leníček vedl restauraci Společenského domu, který spadal pod Teslu Lanškroun, až do devadesátých let. Na 70. a 80. léta minulého století, kdy byla restaurace kulturáku proslulá široko daleko, vzpomínají jeho bývalí spolupracovníci.

Jitka Slavíková

Byli jsme úžasná parta lidí, kteří si vycházeli vstříc. Při velkých akcích neexistovalo, aby někdo nepřišel do práce. Všichni pracovali na sto procent třeba i do půlnoci a ráno se zase znova v 6 hodin nastoupilo. Tenkrát kulturních akcí bylo mnoho. Začalo to vždy podzimem, nevím, zda si vzpomenu na všechny společenské akce, ale patřilo sem vinobraní, hubertská, mikulášská, mezitím byly v neděli odpolední čaje, diskotéky, a jakmile to skončilo, tak byl Silvestr a začala plesová sezóna. Plesů bývalo víc jak deset, proto bývaly v pátek i v sobotu.

Když jsem nastoupila jako učenka, pan Leníček na mě zapůsobil velice dobře. Při prvním setkání mně podal ruku, představil se.... „Já vás tady vítám a provedu vás“. A provedl mě celým kulturákem, ukázal kde co je a řekl, že se těší na spolupráci.

Byl to člověk s pěkným vystupováním, dobře se choval k zaměstnancům. Hlavně v prvních letech jsem se od něj hodně naučila. To se dá říct i o ostatních zaměstnancích.

Znal několik jazyků. Návštěvy osobně vítal. Mluvil velice dobře bulharsky, německy, polsky... a myslím, že s ruštinou i angličtinou také neměl problém. Na tehdejší dobu to bylo neobvyklé.

Než přišel do kulturáku, pracoval v Německu a v Bulharsku a své zkušenosti ze zahraničí předával ostatním zaměstnancům.

Kulturák byl tehdy špička. Veškeré akce jak z širokého okolí, tak z kraje, někdy i celostátní, byly u nás. Neodehrávaly se zde jen akce Tesly, ale i různé rauty, svatby, společenská jubilea a výročí, zahraniční návštěvy... Kulturák byl vyhlášený podnik a jezdilo se sem z daleka široka. Nejezdilo se sem jen na zábavy, ale i do baru, kde pracoval Standa Haniš. Standa byl všemi oblíbený, férový a obětavý člověk. Byla s ním legrace a měli ho rádi nejen všichni spolupracovníci, ale i hosté. Nejdřív pracoval jako číšník v restauraci a později, když se otevřel bar, začal převážně pracovat v baru, který byl otevřený několik dní v týdnu a v sobotu.

Na vysoké úrovni byla i gastromonie, dělala se zajímavá jídla. Když si vzpomenu, tak třeba bramborový knedlík, který byl ve tvaru placatého válečku, do toho se vložilo zelí a navrch se posadil moravský vrabec ve velkém kusu. To nikde jinde nepodávali. Tehdy vařil Standa Musil. Nebo se dělal pokrm Lanškrounská kopa. To byla topinka, na ní vrstva masa posypaná křenem a sýrem. Flamendr stál 12,50 Kčs. To bylo napůl hovězí a vepřové, do toho se přidávala zelenina.

Vašek třeba zařadil do jidelníčku bulharský salát (recept dovezl z Bulharska), a ten se stal velmi oblíbeným. Chlapi, když šli z práce z Tesly, tak věděli, že kulturák je do 11 v noci otevřený. Dali si jedno, dvě piva a k tomu si dali bulharský salát. Dělal se z hovězího masa a do toho se přidávala zelenina. Myslím si, že se tenkrát velmi dobře vařilo. Vašek si potrpěl, aby jídlo bylo vždycky dobré a host dostal to, co mu náleží. Hleděl, aby se porce nešidily. Šel třeba přes kuchyň, podíval se jak krájíme maso, vzal plátek masa a přesvědčil se jestli má správnou váhu.

Vždycky říkal: „Host musí dostat to, co mu patří“. Velice hleděl na to, aby lidi od nás odcházeli spokojení. Dbal nejen na prostředí, aby bylo pěkné a čisté, ale, aby i nádobí, sklo, ubrusy a ostatní restaurační zařízení šlo s dobou.

Přitom všem jsme zažili legraci. Nebylo to tak, že by nás někdo cepoval. My jsme sami chtěli, aby ten podnik byl dobrý. Myslím si, že měl taky štěstí na lidi. Ne že by byli všichni stoprocentní, ale valná většina ano a to stačilo.

Vašek hlídal i to, jak chodíme oblékaní. Všichni jsme chodili sladění, číšníci měli letní oblečení – vestičky, a zimní, kdy nosili kvádro s motýlkem. Servírkám se šaty šily ve Vkusu (zakázkové krejčovství). Dbalo se na to, aby kuchař měl stále čistý rondon.

Na velké akce nám chodil pomáhat šéfkuchař specialista z Litomyšle pan Košťál. To byl šikovný, úžasný člověk, pracovitý, šlo mu to všechno od ruky. Vždycky řekl, to musíš takhle, a když chceš, aby to bylo lepší, tak tam přidej tohle nebo onohle, udělej to tak nebo onak. To byla velká škola.

Ten kolektiv byl opravdu skvělý. Bez pomlouvání, závisti a zášti.

Standa Haniš

Ve Společenském domě jsem začal pracovat hned po mojí základní vojenské službě od 10. října 1973 do roku 1983, kdy jsme odešli do Německa. Nevím, jestli si na všechna jména kolegů vzpomenu a jestli jsem někoho zapomněl, ať se na mě nezlobí, ale ona už to přece jenom je řádka let.

Kuchyň: Míra Pospíšil, Standa Musil, Věrka Šindelová, Blanka Minářová, Růža..., bratři Jarda a Roman Dudychovi, Jitka Slavíková, Zlatka Boháčová, paní Divíšková. A samozřejmě ti, kteří se starali o čistotu nádobí.

Krátkou dobu jsem pracoval s kolegyněmi, které pan Leníček přebral od pana Marka – Květou, Hankou a Janou. Jinak Jana Sychrová, Vlastička Vašková, Boža Piňosová, Jirka Jelínek, Míra Parák, Bobeš Motyčka, Béďa Kolenyak a později také Jitka Slavíková a Růža..., které přešly z kuchyně do servisu (číšnice).

Jídelní lístek byl pestrý a nejvíce byla žádaná jídla k obědu, která byla denně čerstvě připravovaná. Jednalo se o pokrmy, které v dnešní době z jídelníčku už vymizely (jídla z vnitřností, různé hovězí a vepřové pečeně). Cena mezi 7 až 13 korunami. Na večerním lístku byly nabízeny minutky, žádané byly především ďábelská roštěná a flamendr a nesměl také chybět smažený sýr s tatarkou za 7,50 Kčs.

O plesové sezóně byly nabízeny jiné speciality kuchyně, které připravoval pan František Košťál z Litomyšle, především o Huberské zábavě, kde připravoval zvěřinové hody.

Plesů jsme tenkrát za sezónu měli asi patnáct. Mimo toho probíhalo také mnoho jiných akcí, o kterých by se dalo ještě mnoho a mnoho psát.

Jak jsem již zmínil, v roce 1983 jsem odešel s rodinou do Německa, kde jsme dále působili a ještě působíme v gastronomii.

Němčinu jsme se učili u pana Bernáška ve Společenském domě.

Před rokem 1989 nás v Německu navštívili pan Jelínek a pan Hurt, ale bohužel nejsou, a nejen oni, již mezi námi. Moc rád vzpomínám na hosty, kteří nás pravidelně navštěvovali (štamgasti) každou neděli dopoledne.

Velká škoda, že Společenský dům a hotel Slavie musely takhle skončit, byly to na tamní dobu dva podniky, kde se mohli lidé jít hezky pobavit a něco dobrého si dopřát.

S poděkováním Josefu Chládkovi, Jitce Slavíkové-Drábkové a Standovi Hanišovi za jejich vzpomínky na dobu prožitou v restauraci Společenského domu.

Marie Hrynečková

Za poskytnuté fotografie děkujeme Stáně Baťové-Motyčkové, Jitce Slavíkové-Drábkové, Mirce Šrámkové a rodině paní Zdeny Pechancové.

 Všechny díly seriálu najdete na: https://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune

Foto:
01 - ve výčepu zleva Stáňa Baťová, Václav Leníček, Vlasta Vašková, pan Koblížek a Marie Leníčková
02 - první zleva Mirek Parák, uprostřed Vlasta Vašková, dále Miroslav Mikulecký, Stáňa Baťová
03 - druhá zleva Vlasta Vašková, Bobeš (Miloslav) Motyčka, Stáňa Baťová
04 - v kuchyni: Jitka Slavíková
05 - zleva v pozadí bratr pana Leníčka, Standa Musil a Jitka Slavíková
06 - Bobeš Motyčka, Jitka Slavíková a Béďa Kolenyak
07 - Jitka Slavíková při předávání směny Václavu Leníčkovi
08 - Mirek Parák, Jitka Slavíková a Jirka Jelínek
09 - Standa Haniš, Bobeš Motyčka a Václav Leníček
10 - zleva Mirek Parák a Béďa Kolenyak
11 - Mirek Parák obsluhuje hosty během svatby, jež se konala v 1. poschodí Společenského domu v technickém kabinetě
12 - Béďa Kolenyak a Bobeš Motyčka
13 - Bobeš Motyčka
14 - Miroslav Buřval a Jirka Jelínek
15 - Bobeš Motyčka, uprostřed Standa Musil, vpravo Béďa Kolenyak
16 - druhý zleva pan Venzara, paní Pechancová a Václav Leníček
17 - Jitka Slavíková obsluhuje hosty
18 - Na zájezdu v NDR: Václav Leníček, Miroslav Parák, Milada Polanská a Marie Leníčková
19 - Na snímku, který je rovněž ze zájezdu, jsou také Marie a Václav Leníčkovi, Věra Šindelová, Jarda Dudycha, Blanka Minářová, Jirka Jelínek a paní Pechancová