Všichni, kdo se v 70. a 80. letech minulého století účastnili sportovních karnevalů v kulturáku, jistě pamatují Zdeňka Heinzla. Vždy v obleku, vysoký, štíhlý a na hlavě černý nebo bílý cylindr. Byl duchovním otcem karnevalů, na něž se sjížděli lidé ze širokého okolí.
Právě na toto období před čtyřiceti a více lety jsme zavzpomínali s Jirkou Bartošem, který karnevaly společně s panem Heinzlem moderoval.
Jak se Jirko zrodila myšlenka pořádat sportovní karnevaly?
Nevím, jestli si přesně vzpomenu, ale myslím, že to bylo kolem roku 1970-71, když ještě byly staré volejbalové kurty. Zdeněk působil jako trenér, a to jak děvčat, tak potom dorostenek a žen. Byl to charismatický člověk. Kam přišel, tam dokázal kolem sebe vytvořit bezvadnou partu. No, a Zdeněk taky přišel s nápadem udělat nějaké akce v kulturáku. Karnevaly, hrátky, nebo něco takového.
Takže to byli volejbalisté, kdo začal pořádat sportovní karnevaly? Pamatuji si, že měly vždy určitý ráz, třeba „Na starém hradě“, nebo Kouzelný zámek... A když tam člověk přišel, měl opravdu dojem, že se na hradě ocitl.
Výzdoba byla neskutečně náročná. Zapojovaly se do ní ve svém volném čase všechny ženy z volejbalu. Pan Štainc (výtvarník) vytvořil obrovské kulisy. Nikdo si nedovede představit, co to bylo za šílenou práci! Okolo Zdeňka se nabalovalo čím dál víc lidí. Kostýmy se jezdily půjčovat do divadel.
Ještě musím říct, že hodně pomohl Vašek Leníček. Kulturák byl v té době neskutečně vytížený. Díky tomu, jak Vašek kulturák vedl, jak fantasticky vařil Standa Musil, měl ohromné renomé. Vašek nám vycházel vstříc a vždycky vymezil termín, aby se ta výzdoba dala stihnout. Například v pátek odpoledne skončila nějaká akce, volejbalisti naběhli a dělali výzdobu přes noc, aby byla hotová, než začne v sobotu karneval.
Traduje se, že karnevaly bývaly mezi lidmi velmi populární...
To ano. Lístky na ně byly vykoupené už 14 dní předem. Lidé jezdili ze široka daleka. Hrával Nonet a byly objednávány další vynikající kapely odjinud, třeba Brňáci, dechovky... Fantastický! Bylo tak plno, že se to rozšířilo i do prvního patra, obsadil se technický kabinet, což byla největší místnost v horní části vily, a tam třeba hrála nějaká dechovka. Pamatuji se, že jsme tady měli Jarmilu Šulákovou. Jeden rok byl takový úspěch, že Zdeněk řekl: Uděláme karnevaly v kulturáku a na Střelnici. Mezi oběma místy jezdily fiakry. Bylo to něco úžasného.
Zdeněk byl taky vynikající tanečník. Během karnevalu se udělalo kolo a on s Editou (manželkou) měli sólo. Nádherně tančili! Dokázali protancovat celou noc až do rána.
Tyhle akce musely být nesmírně náročné nejen na organizaci, ale i pro personál kulturáku. Jak se s tím vypořádával?
To vždycky hučela hospoda, hučel bar v levém přísálí, kde byl Jirka Jelínek. To byl taky obětavý člověk, který vůbec ani nešel spát a z karnevalu pro dospělé zůstával do druhého dne na dětský. Pak byl velký bar v pravém přísálí, tam byl ze začátku Standa Haniš a další kluci, co pořád kmitali.
Standa Musil v kuchyni taky. To bylo něco úžasnýho. Znovu musím opakovat, Zdeněk Heinzl byl duší všeho. Obětavý člověk. Nejenom, že jsme na závěr poseděli a byli rádi, že se všechno podařilo, ale on třeba přišel a řekl: „Víš, i když jsem do toho vrazil svoji pětistovku (a tenkrát pětistovka bylo hodně peněz), stálo to za to. Obětavej byl nejenom Zdeněk, ale i Edita. Do organizace karnevalů byly zapojené celé rodiny – Heinzlova, Bartošova, Skalova, Šrámkova..., hodně pomáhala Blanka Černošková, ta byla jedním z největších tahounů.
Už jsi zmínil, že později se dělaly také karnevaly pro děti. Jak k tomu došlo?
Když už byla ta nádherná výzdoba, tak Zdeňka napadlo, že by se mohly dělat další den, v neděli, karnevaly pro děti. Bylo ale hrozný v sobotu uhlídat dospělé, aby se nepoškodila výzdoba a vydržela do neděle.
Jak dětské karnevaly probíhaly?
To bylo to samé. Ohromně narvaný. My jsme ke konci už museli stát u dveří a prosit rodiče a prarodiče, ať zůstanou venku, aby se tam děti vešly.
Pro děti se dělaly různé soutěže. Třeba měly zavázané oči šátkem, seděly naproti sobě a krmily se navzájem šlehačkou, kdo ji dřív sní. Šlehačku taky Vašek věnoval zadarmo.
Nebo družstva dětí, kdo dřív nafoukne balónky. Propichování balónků, střílení balonky na branku, přednesy básniček. S tím byla legrace. Postavil jsem si děti na židli a vyzvídal, kdo je to učil. Děti řekly – maminka - a já na to: No a co tatínek? Tatínka to vůbec nebaví, odpověděly. Pak už jsem se na dětech bál vyzvídat, protože říkaly takové věci, jako že tatínek přijde z piva a jde hned spát... to se rodičům samozřejmě nelíbilo.
Jaké bylo uspořádání v sále?
Nejdříve bývalo na sále pár stolů a ostatní v přísálí. Ale když jsme viděli, jaký je tam mumraj a obrovský zájem, tak jsme stoly do sálu už ani nedávali. Děti ani nemohly pořádně předvést svůj temperament, jak tam bylo narváno.
Na fotkách je vidět, že děti měly krásné masky.
Masky dětem šili rodiče a ty nejpovedenější vždycky dostávaly odměny. Měli jsme výhodu, že tyto akce sponzoroval závodní výbor ROH Tesly. Nakoupily se odměny jako bonbóny, čokolády, ceny do tomboly a odměny do soutěží.
V této souvislosti si vzpomínám na jeden zážitek z přípravy karnevalu, je ale spíš z těch smutnějších. Jednou pan Heinzl převážel na dvoukoláku odměny na karneval z města do kulturáku. A když jsme je vykládali a nosili dovnitř, našli jsme mezi různými hračkami spoustu kamení. Divili jsme se, kde se tam ty kameny vzaly... a potom jsme zjistili, že cestou pan Heinzl, který měl hodně dioptrií, najel špatně na obrubník, takže se část věcí vysypala na zem. A jak špatně viděl, sesbíral všechno, co mu přišlo pod ruku. Ale konec konců, i tato historka svědčí o jeho obětavosti.
Tak ještě Jirko prozraď, jaký měly karnevaly u dětí ohlas?
Ty byly nadšené. Končili jsme v neděli v šest, sedm hodin a nikdo nechtěl domů. A to musím říct, že i díky Orionu, který nám tam hrál zadarmo. Později už hráli diskžokejové, ale zpočátku to byli tihle kluci. To byly nádherný časy.. Klobouk dolů před Zdeňkem! Tenkrát lidi drželi při sobě a dovedli se bavit.
S poděkováním Jirkovi Bartošovi za rozhovor
Marie Hrynečková
Všechny díly seriálu najdete na:
https://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune
Foto:
1 a 2 - pozvánka na karnevaly z roku 1973
3 až 8 - karnevaly v roce 1973
9 až 16 - rok 1975
17 až 23 - rok 1984
24 až 36 - soutěže na dětských karnevalech v 80. letech
37 a 38 - tombola na dětském karnevale
