V tomto díle popisuje historicky první diskotéky v sále Společenského domu jejich hlavní aktér, Bohumil Bernášek:
Na konci 60. let se v západní Evropě začalo, zprvu nesměle, tancovat na hudbu hranou z gramofonových desek. Nejdříve v přestávkách při koncertech rockových skupin, později na samostatných akcích, které dostaly název diskotéka ( z francouzského „discotheque“).
První pokusy s veřejně reprodukovanou pop-music se v Lanškrouně uskutečnily po roce 1970. Parta soustředěná kolem dnes už nežijícího talentovaného malíře Ládi Netka pouštěla avantgardní rock v salonku dnes už neexistující restaurace Na Střelnici. Ve Společenském domě asi první pokusy v tomto směru organizoval Mirek Piňos či teslácký HI-FI klub.
To všechno se ale dělo v menších prostorech a spíše k poslechu.
V roce 1971 jsme si jako parta tehdejších průmyslováků řekli, že všem ukážeme, jak má vypadat správná tancovačka a to ve Společenském domě na velkém sále. Myslím to samozřejmě ironicky. Něco málo jsme sice o diskotékách věděli z doslechu, ale prakticky se nebylo kde inspirovat. Oproti konkurenci jsme ale měli jednu nespornou výhodu. Jakožto studenti elektrotechniky jsme dokázali účinně propojit různě vypůjčené či doma zhotovené zesilovače, reprobedny a mixpult. Na tu dobu nám to docela slušně hrálo a to byl samozřejmě dobrý základ.
Já jsem už dlouho předtím sbíral gramofonové desky. Nebylo to ale tak jednoduché jako dnes. V tehdejším Supraphonu se prakticky nedalo koupit nic, co by se dalo zahrát na taneční diskotéce. Naštěstí mně pomáhali příbuzní v Rakousku. Něco také zapůjčili kamarádi a spolužáci a mohlo se začít.
Pamatuji se, že na té úplně první diskotéce v „kulturáku“ jsme se s kamarádem a hudebním nadšencem Pepou Vobrem báli vylézt na jeviště. Krčili jsme se za zesilovačem u stolu v rohu sálu. Dopadlo to ale všechno dobře, takže jsme si s Josefem zakrátko troufli i na to jeviště.
V uvádění písniček jsme se střídali. Pravidelné středeční průmyslovácké diskotéky v SD, které se konaly od 18 do 22 hodin navštěvovalo několik set lidí, sjíždělo se to sem z širokého okolí. Nedivte se, nikde nic podobného v té době nebylo. Tehdejší režim totiž hudbě ze Západu, ani jejím propagátorům či interpretům, vůbec nepřál.
Na těch prvních diskotékách v SD se hrál takový ten příjemný „bigbít“. Namátkou Tremeloes, Creedence Clearwater Revival, Kinks, Troggs, Deep Purple, Uriah Heep, Equals,T. Rex, Monkees, Dave Dee Dozy Bicky Mick and Tich, Rolling Stones, Bee Gees, Sweet, Slade, Black Sabbath, ale třeba i Leonard Cohen nebo Donovan. Z českých písniček hlavně Petr Novák. Poslouchá se to dobře i dnes a řadu tehdejších „našich“ písniček pravidelně hrajou současná komerční FM - rádia.
Já jsem potom v roce 1974 získal jako jeden ze dvou disc-jockeyů v tehdejším Východočeském kraji profesionální licenci. Tenkrát se tomu říkalo „udělat přehrávky“. Muzikanti mé generace se při vzpomínkách na ně dodnes budí hrůzou. Zhruba do roku 1983 jsem potom objížděl sály po celém kraji. V té době mně s technikou hodně pomáhal nezdolný pohodář Milan Švub. Pamětníci si asi hlavně vzpomínají na pravidelná nedělní odpoledne ve Verměřovicích či na diskotéky v ústecké vinárně DOMINO.
Od roku 1983 do cca roku 1999 jsem se diskotékami živil. Většinou jsem hrál denně v restauračních a hotelových provozech v Hradci Královém, Pardubicích či Krkonoších. S hraním na velkých sálech jsem v té době prakticky skončil, ale na nějaký ten diskoples v mém oblíbeném lanškrounském „kulturáku“ jsem si čas každoročně udělal.
Ještě snad krátce k tomu, jak se vyvíjelo moderování diskoték. V 70. letech se každá písnička ohlašovala, pokud možno se přeložil anglický název a pak se teprve zahrála. V osmdesátých letech se začalo mixovat, politicky se tenkrát přece jenom mírně oteplilo, takže se víc vtipkovalo a dělala se show. Diskotéková móda tehdy vyvrcholila. Na přelomu 80. a 90. let přestali disc-jockeyové skoro mluvit, celou noc se hrálo dlouhé techno. Dnes DJ´s rapují nebo třeba hudbu přímo na jevišti ze samplů tvoří.
Bohužel mám z toho celého dlouhého disc-jockeyování jenom několik málo nekvalitních fotografií. Pokud náhodou někdo z vás tenkrát náhodou na diskotékách fotil a ty fotky by mně mohl půjčit k oskenování, moc by mě to potěšilo.
Bohumil Bernášek
Foto:
1 a 2 - Bohumil Bernášek jako diskžokej, snímek č. 1 pochází z roku 1971
3 - Plakát na diskotéky Bohumila Bernáška vytvořil lanškrounský undergroundový malíř Láďa Netek. Jenže jak ho namnožit? V 70. letech byly totiž všechny kopírovací stroje registrované a velmi přísně hlídané státním aparátem. Přesto se v Tesle našli odvážlivci, kteří dokázali obejít nařízení "zvláštního oddělení" a plakáty na ormigu tajně namnožili.
Více informací o malíři Ladislavu Netkovi najdete na:
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5593-frantisek-cunas-starek-v-lanskroune-objevil-obrazy-zakazaneho-malire
Všechny díly seriálu o Společenském domě jsou uloženy na adrese:
http://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune
