Protože byl třetí pátek v říjnu, sešli se 16. října lidé z elektrokonstrukce strojírny TESLY Lanškroun tak, jak si to před rokem na prvním setkání slíbili. Opět v Karolině, a v počtu 31. Nejen konstruktéři, ale i kresličky, což je dnes už zaniklá profese. A v tentýž den je napodobili sousedi ze strojařské konstrukce. Těch se sešlo U Pastýře 10 až 12.
Druhé setkání pracovníků elektrokonstrukce ukazuje, že vzniká tradice. Budoucí termíny budou díky schématu „třetí pátek v říjnu“ dobře zapamatovatelné, obdobně jako tomu je u Lanškrounské Kopy („druhá sobota v září“). Scházeli jsme se postupně okolo 14. hodiny, a během doby někteří přicházeli, jiní odcházeli, takže se nepodařilo úplně všechny soustředit na společné fotografování. Ale máme jeden věrohodný doklad – podpisový arch – a na něm je vidět, že se zúčastnilo celkem 31 lidí. Bylo mezi námi i asi pět kresliček, jejich úkolem bývalo ruční náčrty od konstruktérů úhledně překreslovat na šikmém kreslicím prkně trubičkovými pery s tuší na průhledný papír, „pauzák“. Ten se pak překopírovával v kopírce na výkres pro dílnu.
Program zahájil organizátor minulého i tohoto setkání Petr Matoušek. Několik kolegů se omluvilo, mezi nimi i Tomáš Vácha z Přerova, a ten nám poslal velice citový pozdrav se slibem, že pokud mu to dovolí zdraví, příští rok přijede. Potom přednesl Jiří Kohout krátkou úvahu o potřebě sdružování a setkávání. Zejména u těch z nás, u nichž se už hlásí věk zdravotními potížemi, a optimistické prostředí jim prospívá. A navázaly hovory a úvahy v jednotlivých skupinkách.
Tři fotografové pořídili mnoho snímků a některé si můžeme prohlédnout za tímto článkem.
Nejstarším přítomným byl Metoděj Alexa z Rudoltic, ročník 1930, někdejší šéf konstrukce. Zachovává si bystrou mysl a čilé pohyby a setkání s dávnými kolegy jej velmi povzbudilo. Posbírali jsme několik postřehů: Naprosto převládl názor, že za rok se opět sejdeme. Neformálnost setkání je dobrá věc, nejsme upoutáni ke svým místům, dá se přesedávat a pohovořit se všemi. Začátek akce může být později odpoledne. Velká solidarita s Tomášem Váchou s přáním brzkého uzdravení. Velký dojem z panujícího optimismu. Skvělý nápad kolektivu sesterské strojařské konstrukce, kdysi vedené panem Otto Jaškou, se sejít ve stejný termín – dává to možnost několika lidem, kteří působili na obou pracovištích, „pendlovat“ mezi oběma místy.
Strojařské setkání organizovali Zdena Smolčáková a Jaromír Šrámek. Uspořádání stolů bylo oproti minulému pohodlnější, neboť nás bylo přihlášených o 10 méně. Poněkud hlučné prostředí – ale to jde vysvětlit také tím, že mnoho z nás už v důsledku věku hůře slyší. Celkově dobrý pocit, systém zachovat. Příště zajistit promítací techniku. Aktualizovat kartotéku lidí z elektrokonstrukce, včetně fotek. Oproti minulému setkání byl znatelně menší ruch. To se ale taky dá vysvětlit tím, že minule jsme si po dlouhém odloučení spoustu věcí řekli a letos se už na tyto hovory navazovalo. A také bylo letos podstatně chladnější počasí, nedovolujícm vycházet ven z budovy a vylučující například společné fotografování před budovou. P
éče personálu Karoliny měla výbornou úroveň a účastnici děkují všem, kdo se jim věnovali, včetně výborného kuchaře.
Text: Jiří Kohout
Foto: Jiří Zlámal a Jiří Kohout
Pozdrav Tomáš Vácha:
Elektrokonstrukce TESLA „Plyšan“ Karolina 16.10.2015
Všem přítomným v pátek 16.10.2015 v Karolině,
dámy a pánové, kolegyně a kolegové, bývalí spolupracovníci a noví následovníci, kamarádi a přátelé, dobrý den Vám všem přeji. Těšil jsem se na druhé naše setkání, ale život si s námi pohrává. Omlouvám se, že se letos neuvidíme, z mých zdravotních důvodů s omezenou hybností kolenních kloubů. Mějte se na setkání dobře, potěšte se spolu, zavzpomínejte na vše dobré z minulosti i přítomnosti a dá-li Bůh, tak se spolu uvidíme při setkání v dalším roce.
Loňské setkání ve mně zanechalo hluboké vzpomínky na nezapomenutelnou spolupráci z let 1962-1974 a i potom později, když jsem projížděl Lanškrounem na různé služební cesty z Přerovských strojíren, i ze služebních cest k Vám do Lanškrounského Plyšanu a Tesly. Vzpomeňte i těch, co nás opustili a mějte víru, naději a lásku v paměti i ve svých skutcích. Srdečně Vás zdravím a přeji Vám všem štěstí ve zdraví
Váš Tomáš Vácha
-------------
Pozdrav Karel Vyoral:
Dostal jsem info od Petra Matouška o setkání v Karolině, ale jsem na cestách a nejspíš se nestihnu vrátit. Na Petra nemám telefon a tak bych tě chtěl poprosit, abys sdělil, že se velmi omlouvám a všechny spolupracovníky a přátele srdečně zdravím.
Karel Vyoral
-----------
Úvodní řeč Jiřího Kohouta:
Milí přátelé, Vítejte všichni při tomto našem sice nostalgickém, ale také velmi aktuálním setkání.
Byl jsem požádaný na začátku setkání pronést pár slov, a Tomáš Vácha mě silně inspiroval k tomu, co bych teď chtěl říci. Závěr mého povídání řeknu hned teď: Je nutné, skoro to je povinnost, abychom se takhle sdružovali a každoročně setkávali. Vysvětlím.
Je nás tady převaha důchodců a mnozí už překročili i sedmdesátku. V takovém věku na nás ze všech stran dopadají nemoci, rodinné starosti, ba i ztráty našich blízkých. Přibývá důvodů k pezimismu. K nedůvěře k systému, ve kterém žijeme, a vlastně ke všemu.
Mám pro to svůj výklad. Ne původní, někde jsem to četl. Vinou pana Alzheimera si už nevzpomenu, kde. Jak tak stárneme, v těle se nám přeskupují hormony, začínají dominovat ty dosud neúčinné. Vyvolávají i rostoucí sklon k obavám, k depresím, oslabují vůli. V jejich důsledku nás to nutká zalézat do ulity. V extrémním případě se pak stáváme člověkem, o kterém jiní říkají „už se s ním ani nebavím, pořád na něco nadává“.
V naší dnešní moderní době se staneme internetovými šiřiteli špatných zpráv, pomluv a pezimismu. Prosím vás všechny – uvědomujme si tuto hrozbu. Vnucujme si sami sobě realistický optimismus. Už dávno se říkalo „všechno zlé je na něco dobré“. Tato terapie potřebuje podporu zvenku – od ostatních lidí. Od těch optimistů. V osamocení jsme příliš zranitelní. A toto mi odhaluje, proč se loni Tomáši Váchovi mezi námi tolik líbilo a proč lituje, že tu dnes s námi není. Mezi námi pookřál. A těšil se, že si to dnes zopakuje.
Ale s optimismem z Přerova vzkazuje (cituji) „dá-li Bůh, tak se spolu uvidíme při setkání v dalším roce“. Takováhle setkání v těch z nás, co to naléhavě potřebujeme, „nabíjejí baterky“.
Bylo mi v posledních asi 7 letech dvakrát velice „ouzko“. A nedokážu dost výstižně popsat, jak moc mi pomáhalo to, že jsem si dokázal v pravý čas uvědomovat, do kolika kolektivů věrných a spolehlivých lidí, obdobně jako každý z vás, patřím a pokud mě přepadne pocit, že jsem zůstal sám, že je to neoprávněná iluze. Určitě si rozumíme. Mysleme na to. Ocení to i naše okolí.
A nyní závěrem vám i sobě přeji, ať se tady dnes výborně bavíme, ať si oživíme spoustu vzpomínek. A vůbec nehleďme na dnešní chladné počasí, tak odlišné od loňského slunečného pozdního babího léta – vždyť víme, že “ani mráz na Fešáky neplatí“. A za rok znovu na shledanou.
Teď je na místě velice poděkovat a zatleskat Petrovi Matouškovi, tahounu této akce i jeho pomocníkům, za to, jak nás sem už podruhé dokázali shromáždit (ale usnadňoval jim to fakt, že se nám sem moc chtělo přijít).
Děkuji vám za pozornost.
https://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5429-konstrukteri-z-tesly-se-schazeji#sigProId31640563de