Nová vánoční výstava v Městském muzeu Lanškroun: Vojtěch Kubašta – geniální ilustrátor

Městské muzeum Lanškroun vystavuje od 28. listopadu 2015 kompletní výběr z díla Vojtěcha Kubašty, grafika, ilustrátora a světově proslulého tvůrce dětské prostorové knížky zahrnující dvěstěpadesát exponátů ze sbírky Jana Marouška. Návštěvníci si mohou prohlédnout grafické cykly, práce pro různá nakladatelství, ilustrace, pohlednice a drobné tisky, reklamní materiály a především prostorové obrazy a prostorové knihy.

Právě Žikešovy špalíčky jsou díky ilustracím s věrnými dobovými reáliemi stále vyhledávaným sběratelským souborem. Řada z nás zná Kubaštovy ilustrace, provázely nás naším dětstvím, ale málokdo ví, že to byl právě Kubašta, kdo nám raná léta dělal ještě krásnějšími.

Více z bohatého života a díla Vojtěcha Kubašty se dozvíte na výstavě, která bude doplněna betlémy, vánočními stromky a dekoracemi.

Můžete se těšit také na Lanškrounský betlém osobností B. Šilara. Objeví se v něm opět nové figury, osobnosti města Lanškrouna, jako např. Bertha Langer, dcera majitele zlatnické firmy R. E. Langera, která vyráběla šperky, poháry a mešní náčiní, se svatebním darem od zaměstnanců firmy. Dalšími darovníky budou Hans Riess, majitel moderních mrazíren, třetích největších v Evropě, a mlynář Gustav Müller, který dal vystavět pro svou ženu v roce 1927 Tereziiny sluneční lázně na Dlouhém rybníku. Betlém obohatí také nová drobná architektura – Eduardův pramen, jehož účinky prý oceňovaly převážně ženy, a také jeden z vodníků, hospodařící podle pověsti právě na Dlouhém rybníku, ve kterém se měnilo o Vánocích voda ve víno.

Nová kovárna, tři králové a kapela přibydou i ve Hřebečském řemeslnickém betlému řezbářky Jarmily Haldové.

Pro děti budou připraveny v muzeu tvůrčí dílny s odbornými lektorkami a také vystřihovací betlém akademické malířky Veroniky Balcarové.

PaedDr. Marie Borkovcová, ředitelka muzea

O Vojtěchu Kubaštovi

Vojtěch Kubašta se narodil v roce 1914 ve Vídni.

Cesta vídeňského rodáka českého původu za světovou proslulostí započala v pražské čtvrti Smíchov, kam se jeho rodiče v roce 1918 přestěhovali. Zde vystudoval základní školu i reálku. Od dětství rád kreslil, už za studií uplatnil své kreslířské a malířské schopnosti v loutkovém divadle v Domě Jana Amose Komenského, kde navrhoval loutky, maloval kulisy a vytvořil dodnes zachovanou oponu.

Tady se také seznámil s principálem souboru a autorem divadelních her a povídek Čeňkem Sovákem. Po ročním abiturientském kurzu na Obchodní škole v Resslově ulici studoval v letech 1932–1938 architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Na škole působili vynikající profesoři – historici umění Oldřich Stefan, Václav Vilém Štech, Zdeněk Wirth, architekt Antonín Engel nebo malíř Oldřich Blažíček. Během studia vytvořil (společně s Rudolfem Ungerem, Robertem Ječným a Janem Hirdem Pokorným) první architektonické návrhy (schodiště Clam-Gallasova paláce, stanice metra Anděl, výzdoba hotelu Sykovec).

Navštívil Bulharsko, Jugoslávii a Turecko, se spolužáky dokumentoval pro Zdeňka Wirtha mizející lidovou architekturu, kreslil a fotografoval na Plzeňsku, Vodňansku a Chotěbořsku.

Vojtěch Kubašta ilustroval řadu dětských knih, mimo jiné Arabské pohádky z 1001 noci Kamila Bednáře, Nejkrásnější pohádky Boženy Němcové, Národní pohádky Karla Jaromíra Erbena, Ježek Pícháček mezi lidmi a Ježek Pícháček mezi zvířaty Čeňka Sováka.

Za vedení spisovatele a překladatele Jaroslava Janoucha vydávalo nakladatelství Vyšehrad v letech 1939–1945 knihy pro děti, na jejichž celkové podobě se Vojtěch Kubašta (vedle bohatých ilustrací) často podílel.

V roce 1942 poznal nakladatele Otakara Štorcha-Mariena, díky kterému mohly vzniknout velkoryse vypravené litografické cykly pražských historických stavebních památek – Loretánské meditace s textem Jiřího Karáska ze Lvovic, Melancholie Strahova a Valdštejnský palác v Praze s texty historika Zdeňka Wirtha a Klementinum (1945) se studií Zdeňka Kalisty.

Kolem roku 1953 vznikly první Kubaštovy prostorové realizace. O trojrozměrné knihy (tzv. pop-up books) a obrazy vydávané podnikem zahraničního obchodu Artia byl ve světě obrovský zájem.

Doma bylo jeho dílo utajováno, do ciziny vyváženo ve statisícových nákladech a v mnoha jazykových mutacích. Největší úspěch měly Kubaštovy dětské knížky, překládaly se do sedmatřiceti jazyků a prodalo se pětatřicet milionů výtisků.

On byl výborný v tom, že všechno dělal sám, nejen obrázky, ale i technickou stránku prostorové knihy, což tenkrát zvládl jen málokterý výtvarník. Neustále vymýšlel další zlepšováky. Autíčka, která doslova vyjedou z knihy, nebo papírový strom, který jedním tahem rozevřete a vyletí pták Ohnivák. Kubašta měl doma obrovský archiv výstřižků, zajímal se o reálie v jednotlivých zemích.

Sbíral všechny obrázky indiánů, námořníků nebo arabských šejků. Encyklopedie pohádek, příběhy zvířátek nebo dobrodružné putování dvou chlapců – Tipa a Topa – zaujaly čtenáře po celém světě. Kubašta se rychle stal žádaným umělcem, jeho dílo si objednávali Američané, Rusové i Japonci.

Největším úspěchem pro Kubaštu však nebyly milionové náklady jeho knih, nýbrž splněný sen v Americe. Od dětství miloval film, hlavně tvorbu Walta Disneyho. V 60. letech se o českém výtvarníkovi doslechl Disney a rozhodl se, že mu zadá výrobu několika příběhů, například Bambiho nebo Knihu džunglí. Věděl, že se může spolehnout nejen na kvalitu, ale také na rychlost. Američanům trvala výroba jedné rozkládací knihy rok, Kubašta to zvládl za tři měsíce, a zaměstnal tím desítky lidí. Dostali od něj maketu a obrázky pro jednotlivé strany knihy, které se tiskly ve Velkém Šenově. Tam byla specializovaná tiskárna, která měla svůj vlastní papír a barvy z Německa. Na tisku se rozhodně nešetřilo, každý list knihy je doslova nacucaný barvou. V letech 1955 až 1965 vytvořil sto takových knih.

Zdatný výtvarník pracoval až do své smrti v roce 1992, aniž by většina Čechů kdy znala jeho jméno a jeho životní příběh. A přitom byl stejně úspěšný jako ilustrátor a režisér animovaných filmů Jiří Trnka, který dosáhl slávy už za svého života. „Táta a Trnka byli nejúspěšnější čeští výtvarníci na export,“ vzpomíná Kubaštova dcera Dagmar Vrkljanová, která dnes žije v Kanadě. „A že skoro nikde není jeho jméno? Táta tohle neřešil, byl rád, že se jeho knihy líbí dětem.“ Výtvarníka těšilo, že se jeho díla s úspěchem prodávají do ciziny – hlavně na kapitalistický Západ.