Marta Dvořáčková z Lanškrouna propadla sběratelství v roce 1997, kdy začala sbírat kapesní kalendáříky. Postupem času se začala věnovat ještě sběru telefonních karet, ale v dnešní době je pro ni toto téma již pasé. Zaujala ji však svatební oznámení a nyní ji toto téma baví – jak sama říká - víc, než kalendáříky. V rozhovoru hovoří o unikátních kouscích své sbírky, ne všechny však bylo možné zveřejnit, protože např. předmanželské smlouvy či oddací listy obsahují velmi osobní údaje.
Začněme tedy svatebními oznámeními. Kolik jich, paní Dvořáčková, máte?
Svatebních oznámení mám asi 1400. Mám je roztříděné podle roků, nejstarší mám z roku 1894 a postupně až do roku 2016. To nejstarší je vlastně jen obyčejná kartička, je na ní zajímavé jen to, že je tak stará. Dostala jsem ji darem od pana Uhlíře.
Jak se svatební oznámení vyvíjela v čase?
Dřív byla svatební oznámení velice jednoduchá, až později se začaly objevovat obrázky. Nejčastěji to byl kominíček. A teď jsou svatební oznámení velmi rozmanitá, nejlepší jsou ale ta, která si někdo vytvoří sám. Mně se velice líbí svatební oznámení a k tomu svatební noviny. Nádherný! Je tam psané o svatebním páru, o svědcích... Často se berou lidé, kteří mají už děti, tak ty se objevují na svatebních oznámeních také. Milovníci koček, psů svoji zálibu také na svatebních oznámeních zobrazují. Mám i např. dvoujazyčná oznámení, když se berou Češi s cizincem.
Takže máte ve sbírce např. i svatební noviny?
Sbírám nejenom svatební oznámení, ale i věci související, takže i svatební noviny, oddací listy, předsvatební smlouvy. Zajímavostí u oddacích listů je, že v 19. století se to nejmenovalo oddací list, ale kopulační list - nejstarší mám z roku 1881. Takto se to nazývalo určitě do roku 1901, ale odkdy se to jmenuje oddací list, to přesně nevím.
Předmanželské smlouvy se tenkrát psaly ručně, mám jich jen pár, to není věc, která by se lehce sháněla. Současné předmanželské smlouvy ve sbírce nemám, k tomu se člověk snadno nedostane. Mám i zásnubní oznámení, dřív se to dělalo, teď už asi ne.
Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi českými a zahraničními svatebními oznámeními?
Česká oznámení se od zahraničních liší, řekla bych, formulací textu. Naše oznámení jsou více strohá. Na zahraničních je kromě toho, kdy a kde to bude také například uvedeno, co se bude podávat na svatební hostině apod. Ale je pravda, že s tímto jsem se výjimečně setkala i na českém oznámení. Je už starší, ale jsou na něm podepsaní i svatební hosté.
Věnujme pozornost také vaší nejrozsáhlejší sbírce, sbírce kapesních kalendáříků. Kam až sahá jejich historie?
Dnešní kapesní kalendáříky se vyvinuly z nástěnných kalendářů. V první polovině 19. století se už tiskly, ale formou skládačky. Podle historických pramenů se ty nejstarší nedochovaly, nějaké existují až z druhé poloviny 19. století. Sehnat takový kalendářík je opravdu rarita. Já mám nejstarší z roku 1887.
Skládaný kalendářík měl na první straně buď reklamu firmy, která ho vydala a na zadní straně nějaké pokyny nebo rady. Když to vydala nějaká náboženská organizace, tak na přední straně bylo obvykle jezulátko a na zadní straně modlitba. Uprostřed bylo vždycky přehledně kalendárium. Zajímavostí je, že týden nezačínal pondělkem. Další věc, my používáme gregoriánský kalendář, který zavedl v druhé polovině 16. století papež Řehoř XIII., ale ne každá země tento kalendář používá. V Rusku třeba používají juliánský, což je rozdíl o 13 dní od nás. Proto taky jinak slaví Vánoce. Pak je také islámský kalendář, čínský kalendář…
Kolik kalendáříků máte celkem?
Přibližně 37 tisíc z asi 30 zemí a z různých materiálů jako je plast, kov, látka, dřevo… Já tyto zvláštnosti miluju. Nemusí to být vždycky jenom kartička, má to někdy i jiný tvar a tyto maličké kalendáříky, jak je známe dneska, se začaly vydávat až kolem roku 1918 po vzniku Československého státu. Do rodin je roznášeli pošťáci, pojišťováci, kominíci, takže častým motivem na kalendářících je kominík. Hodně sběratelů miluje právě kominíky, ale taky zvířata, děti, faunu a flóru. Já třeba ráda sbírám kalendáříky lanškrounským firem. Například firma Kocourek vydává každý rok kalendářík, pan Cink také, cyklistický oddíl, pan Dvořák. Chybí mi spousta kalendáříků Tesly a Papíren, což mě mrzí, ale nedají se už sehnat. Je to škoda. Chtěla bych vzkázat lidem, kteří vyhazují nepotřebné věci, že je to škoda, najde se třeba člověk, kterému se to líbí, byl by za to rád, toho sběratele to potěší.
Kterých exemplářů ze sbírky si opravdu hodně považujete?
Hodně si cením kalendáříku, který mám ze Saudské Arábii, tam je islámský kalendář. Čínské kaledáříky jsou úžasné, ruské jsou moc hezké, obsahují horoskopy, což miluju. Je hodně sběratelů, kteří sbírají horoskopy na kalendářících, mají je barevné, zajímavé, hezké. Mám ráda kalendáříky, na kterých jsou zpěváci, herci, prezidenti… mám třeba kalendářík s Putinem. Mám kalendáříky se všemi prezidenty, to jsou kalendáříky, které mě zajímají. Kalendářík který je na zrcátku, je z roku 1947, je o rok starší, než já. To je pro mě taky poměrně velká rarita, taky to už neseženete. V každé zemi se najde, že mají hezký kalendářík, třeba i maďarský – tam vlastně Maďaři propagují náš Velorex. To je také zajímavé. Krásné kalendáříky třeba vydávala firma Mediacom, to jsou kovové kalendáříky např. ve tvaru otvíráku.
Jak získáváte nové kusy do sbírky?
Máme klub sběratelů kalendáříků v Poděbradech, který se schází dvakrát do roka, kde dochází k výměně kalendáříků.
A potom samozřejmě korespondenčně, mám spoustu přátel. Sběratelé vydávají své kalendáříky. My, jako lanškrounský klub vydáváme taky každý rok svůj kalendářík. Já jsem si třeba letos dala na kalendářík svého pejska. Mám tady i kalendářík z výstavy sběratelů v muzeu, někdo se dokonce specializuje na sbírání sběratelských kalendáříků. Já má ráda firmy, kalendáříky firmy Albi, mají je úžasné, nebo kalendáříky od firmy Matis, co vydává pohledy, ty sehnat je unikum. Nebo firma Losenický – od ní mám kalendářík vydaný jako puzzle.
Dal by se charakterizovat typ lidí, kteří propadají sběratelství?
Asi ne. Například kalendáříky sbírají jak muži, tak ženy bez rozdílu věku, vzdělání – od uklízečky po doktora, od starého pána po osmnáctiletou holku. Mně se strašně líbí, že je to takové soudržné a neřeší se tam vzdělání, nic, řeší se jen to sběratelství. Anebo pár vlídných slov, je to hezký. A chci říct, že obecně ve sběratelství převažují muži, i když žen je taky poměrně dost, nemůžu říct, že ne, ale až mě překvapuje, co mužů něco sbírá.
Jak takové množství kalendáříků ukládáte?
Ukládám je do šanonů, do speciálních desek, které jsou k tomu přímo určené. Zakládám to podle témat – zvířata, flóra, děti, ženy, pohádkové bytosti, horoskopy, Lanškrounsko, hodně se sbírají kalendáříky s tématikou piva, to je fenomén a ty se i docela prodávají, to je mezi muži hodně oblíbené. A oblíbené téma mezi muži jsou ženy, většinou méně oděné.
A řeknu vám, že těch 37 tisíc kalendáříků je dost šanonů a už to musím omezovat, aby mě nevystěhovali. Mít to někde v krabicích, to pro mě nemá smysl. Já to musím mít tak, abych o tom měla přehled.
S poděkováním za zajímavé vyprávění o tom, co paní Dvořáčkovou očividně velmi baví
Marie Hrynečková
Foto:
1 až 4 – vlastnoručně vytvořená svatební oznámení
5 – svatební noviny
6 – svatební oznámení dvojice, která má dítě
7 – svatební oznámení milovníků pejsků
8 a 9 – nejstarší kalendářík sbírky je z roku 1887
10 až 12 – kalendáříky z let 1910 a 1912
13 a 14 – maďarský kalendářík s reklamou na český Velorex
15 a 16 – kalendářích firmy Matis
17 a 18 – kalendářík jako puzzle vydaný firmou Losenický
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5379-sberatel-musi-byt-trochu-blazen
https://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5539-sbirky-marty-dvorackove#sigProId2866ef4aee