Na 11. - 12. června připravilo město Lanškroun, Městské muzeum Lanškroun, Římskokatolická farnost Lanškroun ve spolupráci s Kulturním centrem Lanškroun a Rodinným centrem Lanškroun z. s. středověké slavnosti k 700. výročí narození císaře Karla IV. a vzpomínku na jeho dvořana a jednoho z nejvýznamnějších diplomatů, arcibiskupa Petra III. zvaného Jelito, zakladatele kláštera kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně. V rámci oslav bude po tomto významném diplomatovi pojmenován park u kostela sv. Máří Magdaleny.
Součástí oslav, které budou probíhat na nádvoří lanškrounského zámku a v Zámeckých zahradách, bude například historický průvod v dobových kostýmech či vystoupení šermířské a divadelní společnosti Rekruti. Za návštěvu určitě stojí i dětský muzikál Jak vyzpívat dějiny, který nacvičily děti ze základní školy A. Jiráska pod vedením Miroslavy Vychytové.
Na neděli 12. 6. je pak naplánována slavností mše svatá v kostele sv. Václava.
Tisková zpráva MÚ
Petr III. zvaný Jelito
(asi 1320 – 1387 Lanškroun)
Arcibiskup, významný diplomat Karla IV. a zakladatel kláštera
Petr Jelito byl vysoký církevní hodnostář a diplomat v době Karla IV., postupně churský (1356 -1368) a litomyšlský biskup (1368-1371), magdeburský arcibiskup (1371-1378) a konečně biskup v Olomouci.
Byl výraznou osobností, která se zapsala během svého působení v čele litomyšlského biskupství založením kláštera kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně.
Ze středověkých pramenů vyplývá, že pocházel z brněnské měšťanské rodiny a jeho otec se jmenoval Berthold. Je zapotřebí se rozloučit s tradicí, která vznikla v období baroka, kdy byl považován za třešňoveckého rodáka. Přezdívka Jelito je poprvé doložena v katalogu olomouckých biskupů.
Petr Jelito získal střední vzdělání v Uhrách a zahájil zde církevní a diplomatickou karieru ve službách uherského krále Ludvíka a jeho bratra Štěpána. Studoval v Bologni a v Římě, stal se magistrem světského a církevního práva. Svými vědomostmi upozornil na sebe papeže a obdržel v roce 1355 biskupství v Churu ve Švýcarsku, které však musel v roce 1360 opustit vzhledem k panujícím nepokojům.
Byl diplomatem nejprve ve službách Habsburků a poté na císařském dvoře Karla IV. Patřil do nejužšího okruhu nejvýznamnějších Karlových diplomatů vedle pražských arcibiskupů Arnošta z Pardubic, Jana Očka z Vlašimi a biskupů olomouckých a litomyšlských Jana Volka, Jana ze Středy či Albrechta ze Štemberka.
V roce 1368 se stal čtvrtým biskupem v Litomyšli a v roce 1372 nastoupil do úřadu arcibiskupa v Magdeburgu. Během svého churského episkopátu se Petr postupně profiloval ve významného diplomata.
Císař Karel IV. se snažil získat si Petra řadou privilegií a výsad. Udělil mu týdenní plat z kutnohorské mincovny. Nejvýznamnější diplomatické poselství, které Petr v císařské diplomacii vykonal, byla ambasáda k papežské kurii a k mantovským Gonzagům v předvečer Karlovy druhé římské jízdy roku 1368.
Právě z důvodu lepšího hmotného zabezpečení svého dvořana se Karel IV. roku 1369 zasadil, aby papež Petra přeložil do bohatší litomyšlské diecéze, která navíc nebyla tak vzdálena pražskému dvoru. Celý Petrův litomyšlský episkopát se pak nesl ve znamení dvorských služeb a byl hluboce ovlivněn kulturním prostředím Karlova dvora.
Je autorem mariánských písní. Katalog churských biskupů uvádí, že biskup Petr mistrně ovládal hru na varhany, které věnoval své katedrále.
Klášter kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně
Roku 1371 přistoupil k svému nejvýznamnějšímu zakladatelskému počinu (zakládací listina nese datum 8. srpna 1371). Před biskupským městem Lanškrounem založil klášter augustiniánů kanovníků, který pak podporoval po celý zbytek života. Na založení kláštera v Lanškrouně musel vynaložit značné prostředky.
Budova kláštera se nacházela před dolní branou v Lanškrouně, na místě dnešního kostela sv. Maří Magdalény. Konvent měl 12 členů a staral se o šest chudých nemocných.
Klášterní kostel byl zasvěcen matce Boží, sv. Mikuláši a sv. Kateřině. Biskup Petr Jelito klášter významně podporoval. Daroval mu ves Střítež u Litomyšle, též starý dvůr Kronfeld, hrad Krotenful, statek Kronwald a další majetky, včetně mlýna umístěného na řece Sázavě poblíž vsi Albrechtice.
Karel IV. vzal nový klášter, jeho lidi a majetky pod svoji ochranu dne 22. listopadu 1372.
Klášter se však nacházel za hradbami na místě vlhkém a vodnatém. Papež Bonifác IX. 21. září 1390 vydal listinu, kterou k transferu kláštera do města k farnímu kostelu svoluje. Tuto listinu biskup Jan Železný realizoval 1. června 1393.
V roce 1390 shořel značný počet domků v blízkosti městského farního kostela, který byl propůjčen kanovníkům sv. Augustina. Vznikl zde nový klášter, který byl později přestavěn na zámek. Stará klášterní budova se stala chudobincem a špitálem.
Přemístění kláštera z předměstí k městskému farnímu kostelu se uskutečnilo 1. června 1393. Jednalo se o typickou klášterní kvadraturu zajímající téměř celé Jiráskovo náměstí. Do nádvoří se křídla budovy otevírala gotickou křížovou chodbou. Ve východním křídle kláštera byla zaklenuta kapitulní síň, původně určená ke shromažďování řeholníků za účelem porad či výkladu řehole nebo při volbě představeného. Tento pozoruhodný prostor obsahuje křížová pole žebrové klenby. Žebra mají profil hrušky, sbíhající se do konzol. Ve vrcholu klenebních polí nacházíme ploché svorníky a také svorník s křížem ve štítku a s osobním znakem Petra Jelita, s hlavou oslice. Západní stěna stavby je prolomena dvěma vysokými lomenými okny, která jsou provedena jako dvojskla s rastrem s biblickými motivy a složena z barevných skel do olova. Sousední prostor je dnes svatební síň. Nacházíme zde také kamenné torzo šnekového schodiště.
Klášter hrál v minulosti významnou roli a stal se přirozeným centrem vzdělanosti. Navázal několik přátelských vztahů s augustiniány z Wittingau, Fulneku, Šternberka (1406) a polské Kaziměře.
V roce 1421 vtrhla husitská vojska do Lanškrouna a klášter kanovníků sv. Augustina zapálila.
Působení Petra Jelita jako arcibiskupa v Magdeburgu
Císař Karel IV. začal častěji pobývat ve svém nákladně přestavěném braniborském sídle – na hradě v Tangermünde. Roku 1377 zde Petr vysvětil kapli, která byla postavena předními dvorskými umělci a vyzdobena podobně jako Svatováclavská kaple pražské katedrály či kaple sv. Kříže na Karlštejně polodrahokamy a skleněnými puklicemi. Provedení tohoto obřadu bylo pro Petra velkou poctou.
Také v Magdeburgu vystupoval Petr jako velkorysý fundátor, když dal zbudovat kapli P. Marie a sv. Gangolfa v arcibiskupském paláci a založil při ní kapitulu.
Rok 1378 byl v Petrově životě rokem přelomovým, snažil se získat pražské arcibiskupství. Petr Jelito byl nejvhodnějším kandidátem na tento úřad mezi českými preláty, avšak Karel IV. se rozhodl prosadit jmenování mladého biskupa Jana z Jenštejna.
Nejpodstatnějším zlomem v Petrově životě byla v tomtéž roce smrt císaře Karla IV., se dvorem krále Václava IV. již uzší kontakty neudržoval.
Papežské schizma a místo posledního odpočinku v Lanškrouně
Další událostí, která poznamenala Petrův život, bylo vypuknutí papežského schismatu. Byla to volba dvou papežů Urbana VI. a vzdoropapeže Klementa VII. Petr Jelito poskytl na biskupských hradech azyl svému příteli Kunešovi z Veselé, příznivci vzdoropapeže.
Na Petra byla uvalena církevní klatba. Petr v církevní klatbě zemřel a nesměl být z tohoto důvodu nějakou dobu pohřben. Místem jeho posledního odpočinku se stal lanškrounský klášter, do kterého se Petr Jelito uchýlil před svou smrtí, během roku 1386. Zemřel 13. února 1387 v Lanškrouně a byl pochován ve svém klášteře.
Není doloženo, kdy byly ostatky přeneseny do farního kostela, kde jej hledali na počátku 18. století olomoučtí augustiniáni.
V roce 1936 byla do venkovní zdi kostela sv. Maří Magdaleny v Lanškrouně vsazena náhrobní deska připomínající arcibiskupa a také v tomtéž roce mu byl v zámeckém parku odhalen pomník, který již dnes neexistuje.
Použitá literatura:
ELBEL, Petr. Petr Bertholdův z Brna řečený Jelito. Krajem Koruny země: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun: Město Lanškroun ve spolupráci s Městským muzeem Lanškroun, 2002, 67 - 71.
ELBEL, Petr. Petr Jelito, dvořan a diplomat Karla IV. Sborník prací FF brněnské univerzity. Brno, 2001, (C 48), 67 - 87.
LEHMANN, Emil. Landskroner Heimatbuch. Landskron: Josef Czerny, 1920.
KRAFL, Pavel, Petra MUTLOVÁ a Dana STEHLÍKOVÁ. Řeholní kanovníci sv. Augustina v Lanškrouně. Praha: Historický ústav Praha, 2010.
PAKOSTA, Oldřich. Pečetí Litomyšlských biskupů. Litomyšl: SOA Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2001.
NOVOTNÝ, Robert. Karel IV. Císař římský, král český. Praha: Albatros MEDIA a.s., 2012.
