Na vlastní prádlo a teď i oči. Stolek pere od roku 57 a nepřestává

K nové výstavě Kutilství v Československu II. v Městském muzeu Lanškroun uspořádané ve dnech 20. 5. – 20. 8. 2017:

Neždímá, volič programů nezná a nic mu neříká ani termostat. Dotykově ovládnete leda tak mechanický vypínač a místo k internetu je vyžadováno spíše spojení s nedalekými kamny. Vyprat však dokázalo i ve studené vodě, ale co je nejdůležitější, obstojně se popralo též se zubem času.

Řekli byste „hloupé“ zařízení, nejde s ničím spárovat – maximálně tak jednu ponožku ke druhé. A máte pravdu. Jak je ale možné, že elektronikou přetékající spotřebiče v roce 2017, tedy o šedesát let později, sice vyperou, usuší, objednají možná samy prášek a další vás brzy i oblečou, ale po dvou letech se po právu začínáme bát o jejich zdraví! A v čem vlastně spočívá tajemství dlouhověkosti pracího stroje s horním plněním z padesátých let minulého století?

Pokud je i pro vás představa kyberneticky zranitelných elektrospotřebičů s postupně řízenou samo destrukcí noční můrou, nepřepínejte a čtěte dál. Odpověď v sobě ukrývá prostý stolek. Světe div se, taky noční.

Kutilem v době totalitní

Kutilství hrálo v Československu před rokem 1989 významnou roli. Spousta dnes běžných výrobků byla pro většinu lidí nedostupná a tak si je začali amatérsky vyrábět sami. Materiál se sháněl těžko a mnoho věcí nemohl prostý člověk koupit vůbec. Poněkud volnější systém evidence v tehdejších podnicích naštěstí umožňoval získat všechny potřebné součástky a také materiály neoficiální cestou. Kutilové proto mohli prokázat neobyčejnou nápaditost např. v tom, jak použít věci určené ke zcela jinému účelu tak, aby výsledek nakonec fungoval.

Zdá se, že není obor, ve kterém bychom podobný výtvor nenašli. Zlaté české ručičky stvořily snad vše, na co si jen vzpomeneme. Mezi masově podomácku vyráběné přístroje patřily sekačky na trávu, cirkulárky, nabíječky autobaterií, elektrické svářečky nebo rychlovařiče na vodu. Vznikaly také zahradní traktůrky. V jednom takovém „slepenci“ posloužil motor ze skútru ČZ 175, převodovka z Moskviče 403, blinkry z Octavie a volant z embéčka. Celkem skvělá práce, až na pravou zadní osu. Měla opačný závit a občas za jízdy upadlo kolo.

S vůní benzínu

Za zmínku stojí též dochovaná elektrocentrála ze šedesátých let s dynamem poháněným německým benzínovým jednoválcovým motorem DKW – Auto Union. „Usměrněné napětí nabíjelo obrovskou a těžkou sadu baterií, kterou jsme měli na chatě, kde byl instalován elektrický rozvod 6 V. Nabíjení trvalo dva dny a čtyři to pak svítilo,“ vzpomíná autorův potomek, který měl již jako dítě za úkol sledovat hladinu paliva v nádrži a podle potřeby dolévat. „Když jsem zapomněl, vynadali mi,“ svěřuje se a líčí, jak při provozu motor silně hlučel. „Po nějakém čase vyrobil otec další elektrocentrály i sousedům, a tak se hluk ještě zesílil a stal se charakteristickým pro celou chatovou osadu,“ dodává s pohnutím v hlase.

To pro řetězovou pilu z roku 1980 vyhověl spalovací motor z mopedu Stadion S22 s obsahem 49,8 ccm. Karburátor byl membránový ze staré pily, startování a chlazení pak vlastní konstrukce. Nádrž na benzín tvořila umělohmotná lahvičkan, ve které se tehdy prodávala kyselina sírová, zásobník oleje coby plechovka od leštěnky, lišta a řetěz výroby tovární. Pokud jste měli opravdu tupý řetěz, šlo s tím řezat i tvárnice. Rychlost pro zpracování dřeva však byla docela nízká, okolo 4 000 ot./min., a k tomu všemu ta váha. Považte, deset kilo poctivé práce.

Stolečku per

Vraťme se ale k našemu spotřebiči z nočního stolku. To musí pračku vlastnoručně vyrobit strojní zámečník narozený roku 1889, aby dnes něco vydržela? Ne tak docela. Pokud se však chcete pyšnit certifikátem o vytvoření českého rekordu „Nejdéle fungující ručně vyrobená pračka“, moc toho na výběr nemáte, stejně jako děda Šebek. Ten si musel kromě nábytku vystačit s motorem ze zemědělského stroje, kusem hadice a obyčejným plechem. Ale vyplatilo se.

Kdyby jen tenkrát tušil že přežije celé období normalizace, ustojí masivní nástup automatických mašin, protože na ni byla babička zvyklá, pravidelně se v ní bude prát až do poloviny 90. let minulého století, občas ještě i v roce 2011 a plně funkční zůstane i 12. listopadu 2016 při registraci do České databanky rekordů!

Patří do muzea

Pračka z nočního stolku bude pouze jedním z několika set exponátů Muzea kutilství Polná (www.muzeumkutilstvi.cz) mapujících tuhle zajímavou dobu. Veškeré „skvosty“ mají svůj evidenční list s popisem historie vzniku, rokem výroby i jménem autora, který tak, byť již posmrtně – ale není podmínkou, konečně získává zadostiučinění za skvělé nápady, technická řešení nebo jen svou zručnost.

Elektroinženýru Milanu Říhovi stojícímu za celým projektem to jakoby nestačilo neboť ve shromážďování pokladů hodlá pokračovat, co bude živ. Experimentů se vůbec nebojí a s radostí si tak vyzkoušel i „do-it-yourself“ brýle proti migréně z roku 1987. „Hlava mě rozbolela jako hrom a pak jsem zvracel,“ rdí se zapálený sběratel a ujišťuje, že přispět a věnovat svůj výtvor může opravdu každý. Místa má dost. A odvahy na rozdávání...

Jan Robenek

Výstava Kutilství v Československu aneb UDĚLEJ SI SÁM II. před rokem 1989 v lanškrounském muzeu od 20. 4. 2017

Udělej si sám - tímto heslem se v socialistickém Československu řídily tisíce kutilů. Kutilství bylo v socialistickém Československu jedním z nejrozšířenějších koníčků. Obchody totiž často příliš velký výběr nenabízely a lidem nezbývalo, než aby si některé výrobky udělali doma sami.

Vyráběly se zahradní sekačky, dopravní prostředky, elektronika, nářadí, skleníky ze sklenic od okurek, pasti na myši, lékařské přístroje i domácí umělecké předměty. K popularitě kutilů přispíval i slavný televizní Receptář.

Podívejte se, jak a s čím se kdysi kutilo. Základ výstavy tvoří sbírka ing. Milana Říhy, majitele Muzea kutilství v Polné. Kdo má blízko k elektřině, potěší ho reprobedny z pivních soudků, amatérské radiostanice, zesilovače (jeden z nich ani nemá vlastní skříňku a je vestavěn do kartónové krabice), gramofony, lampičky.

Dnes, kdy jsou obchody plné veškeré možné elektroniky, s obdivným úžasem hledíme na znalosti a technický um amatérských autorů těchto exponátů pan Milan Říha objíždí kutily a shromažďuje jejich výtvory téměř deset let.

Momentálně vlastní kolem tří set výrobků. Je spolumajitelem firmy Almeto, s. r. o., která podniká v oboru elektro, tudíž má k elektrice blízko a elektroexponáty celkem logicky tvoří téměř polovinu jeho sbírky. Některé z nich stojí za to si trochu přiblížit: radiomagnetofon, tzv. dvojče – v osmdesátých letech sen každého kluka. Do krabice z překližky, která je nastříkána elegantní barvou připomínající kov, je vestavěna magnetofonová mechanika z japonského „kazeťáku“ a rádio s krátkými, středními a dlouhými vlnami. Další „vychytávky“: výsuvná teleskopická anténa, konektory pro externí zdroje signálu, magnetofon lze vyjmout a používat samostatně. Autorem je Pavel Šustr, rok výroby asi 1987. Brýle proti migréně – amatérský předchůdce psychowalkmanu. Do plaveckých brýlí jsou vestavěny LED, jejichž intenzitu svitu a frekvenci blikání lze regulovat potenciometrem. Autor: Josef Valenta, rok výroby 1987.

TV hry – „playstation“ z totality. Hokej, squash, pelota, tenis a střílečka. To vše umí tento amatérský přístroj zabudovaný do krabičky od vyřazeného rádia. Ovladače jsou z trubek od splachovače WC. Obyčejný televizor sloužil jako monitor, jeho autorem je Miroslav Žák, rok výroby 1980.

Češi jsou ochotní do kutilství investovat nemalé finance, které předčí i ostatní náklady v rámci trávení volného času. Tato skutečnost platí především pro ty, kteří bydlí v rodinných domech. Lidé žijící v bytech naopak utratí více za rekreace. Navíc oslovení kutilové odhadují, že nad rámec pracovní doby odpracují při kutění další plné dva měsíce.

Zároveň se nejedná o nárazovou činnost. Většina Čechů se kutilství věnuje pravidelně a to zejména přes léto, kdy touto činností stráví v průměru 35 hodin měsíčně. Ani přes zimu, která je nejslabší sezónou, kutilové nespí a pracují průměrně 22 hodin měsíčně.

Za pravé kutilství a zlatorukost se v Čechách považují činnosti, které za sebou nechávají hmatatelný výsledek, jako postavení pergoly, zahradního domku, boudy pro psa, plotu nebo výroba krmítka pro ptáky. Jsou to i činnosti, které vedou k zútulnění domova, jako malování, tapetování, připevnění poličky, sestavení nábytku nebo pověšení lustru. Po dobře odvedené práci je na místě odměna.

Pro většinu kutilů je tím pravým oceněním dobrý pocit a skutečnost, že udělali sobě i jiným radost. Osmapadesát procent z nich se se svými výtvory chlubí převážně rodině a nejbližším přátelům. Téměř dvě pětiny mužů rovněž přiznávají, že kutilství je pro ně záminka k odpočinku od své partnerky. Svou dílnu, garáž nebo prostor v bytě, ve kterém se kutilství věnují, považují za takzvané chráněné teritorium.