Někdy člověk nepotřebuje plánovat velký výlet. Stačí vyrazit na kolo, na procházku nebo s dětmi ven a cestou narazit na místo, kde mu je zkrátka dobře.
Právě takové místo najdete v Dolním Třešňovci u Lanškrouna, přímo u cyklostezky naproti jízdárně. Děti tady objeví hřiště nebo krmí zvířátka, rodiče si sednou s kávou a cyklista si dá jedno pivo po cestě. A někdo, kdo přišel jen na chvíli, nakonec zjistí, že je o dvě hodiny později.
O tom, jak vzniklo Ježkovic Bistro, proč není jen obyčejným stánkem s občerstvením a co se chystá do budoucna, jsme si povídali s jeho majitelkou Martinou Ježkovou.
Jak vlastně vznikl nápad otevřít bistro právě tady?
Ten nápad jsme měli v hlavě dlouho. Máme tu pozemek, vede kolem cyklostezka, je tu krásný výhled do krajiny a hlavně nádherné západy slunce. Dlouho nás napadalo, že by právě tady mohlo vzniknout místo, kde se lidé zastaví. Jen chyběla odvaha, příležitost nebo obojí.
Velkou roli hrála i moje zkušenost z mateřské. V Lanškrouně mi chybělo venkovní místo, kam bych mohla přijít s dětmi, dát si kávu a nemusela každých pět minut vymýšlet, jak je zabavit.
Takže od začátku nešlo jen o občerstvení?
Přesně tak. Nechtěla jsem vytvořit jen stánek, kde si člověk něco koupí a zase odejde. Chtěla jsem místo, kde na chvíli vypne běžný shon.
Proto dnes u bistra najdete prolézačky, houpačku, domeček, pískoviště, odrážedla i dost prostoru na běhání. Děti se mohou podívat také ke kozičkám do výběhu, který funguje jako malá kontaktní ohrádka.
Rodiče si mezitím mohou sednout a v lepším případě stihnout vypít kávu ještě teplou.
Vaším sloganem je „Místo, kde na chvíli zpomalíte“. Co to pro vás znamená?
Není to jen věta na ceduli. Je to přesně ten pocit, který bychom chtěli vytvářet.
Cyklista se zastaví na jedno pivo, rodina přijde na pinsu, maminka si dá latté, zatímco si děti hrají. Během dne se u nás střídají maminky a tatínkové s dětmi, rodiny, cyklisté, stálí hosté i pejskaři.
A někdy někdo přijde jen na skok a nakonec tu zůstane celé odpoledne. Právě to mám ráda.
Je Bistro určené jen pro běžné návštěvníky, nebo se tu dají pořádat i různé akce?
Možná by to na první pohled někoho nenapadlo, ale Ježkovic Bistro může být také místem pro venkovní narozeninovou oslavu, setkání s přáteli nebo méně formální pracovní jednání.
A pokud si nás škola nebo školka vybere jako cíl výletu, po předchozí domluvě rádi otevřeme i v dopoledních hodinách mimo běžnou otevírací dobu.
Jak jste se vlastně dostala z kanceláře za pult?
Bistro nevzniklo podle nějakého promyšleného desetiletého plánu.
Několik let jsem pomáhala budovat značku Nordic Telecom. Když firmu koupilo O2, moje pozice už nebyla potřeba.
A tak jsem se z manažerské pozice přesunula rovnou za pult.
Nejtěžší bylo vůbec začít. Ujasnit si, co vlastně chci, jak to celé uchopit a potom to nějak udržet na kolejích.
A s tím posledním vlastně bojuju pořád.
Co vás na provozu malého bistra nejvíc překvapilo?
Asi to, že není den, kdy by mě něco nepřekvapilo.
Lidé vidí hlavně otevřené okénko, ale za tím jsou zaměstnanci, objednávky, zásoby, administrativa, grafika, sociální sítě, reklama a všechno ostatní. A do toho počasí, které má vlastní názor.
Když několik dní prší, fouká nebo přijde velké vedro, říkám si, jestli to celé dává smysl. Pak se ale lidé vrátí, děti nechtějí domů, někdo napíše hezkou recenzi a najednou to smysl zase má.
Co by měl člověk u vás určitě ochutnat?
Na první pohled možná překvapí, že malý stánek na kolech nabízí míchané drinky. U nás si na nich ale zakládáme a Malinové Mojito se stalo jedním z bestsellerů.
Postupně také učíme návštěvníky na Pinsu. Pro někoho je stále novinkou a občas je potřeba vysvětlit, že nejde jen o pizzu s jiným názvem.
O to větší radost mám, když se lidé vrátí a objednají si ji znovu. Pak vím, že to nebyl krok vedle.
A hlavně jsem chtěla, aby lidé zjistili, jak je Pinsa dobrá.
Vlastně sakra dobrá.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Ježkovic Bistro se stále vyvíjí. S akcemi začínáme postupně a nápadů je většinou víc než času.
Do budoucna bych chtěla, aby bistro nebylo jen letní zastávkou, ale místem s celoročním provozem. Je to velký plán.
Přesně tak ale kdysi začalo i samotné bistro.
A co byste vzkázala lidem, kteří kolem zatím jen projíždějí?
Ať se někdy zastaví. Třeba jen na chvíli. Na kávu, pivo, Aperol Spritz nebo pinsu.
A klidně ať přijedou až navečer. Otevřeno máme denně do 20 hodin.
Západy slunce je totiž škoda propásnout.
