Prohlídka Zámečku je možná celoročně a letos to využívají i větší skupiny turistů. Jedna taková skupina dvaceti seniorů se na prohlídku přihlásila nečekaně hodinu před příchodem, ale vše se stihlo a byli s prohlídkou spokojeni.
Jen některé trochu mrzelo, když viděli ty hromady knoflíků, že to nevěděli, že by také nějaké donesli, i když už je aktivně nesbírám.
Ale když s nimi někdo přijde tak se do zámecké sbírky přidají, zase budu mít na jaře co přebírat a ty zajímavější ve vitrínkách vystavím. I koncem listopadu přišlo ještě několik zájemců na prohlídku.
Od loňského listopadu jsem měla na Zámečku zase dvě sbírkové kasičky od nadačního fondu Šance onkoláčkům. Dávaly se do nich celý rok platby za drátované zápichy a návštěvníci kolikrát přispěli i větší částkou. Když jsem prodala zápichy jinde, také jsem výtěžek dávala do kasiček. Za posledních několik let co jsou kasičky na Zámečku v nich po roce většinou byly částky kolem pěti až šesti tisíc korun. Letos jsem si říkala, že by tam mohlo být víc, i proto, že byly docela plné. Když do té jedné dával poslední zákazník tři padesátikoruny, ta poslední mu stále vylézala ven, byly pod víkem složené papírové dvoustovky a nechtěla tam zapadnout. Musela jsem s klasickou pořádně zachrastit, aby se tam udělalo víc místa. To se ještě nikdy nestalo a tak jsem byla velmi zvědava jakou částku vedoucí nadace u nich na obecním úřadě, kde se zapečetěné kasičky otvírají, spočítá. Že tam nakonec bude tolik, to jsem si opravdu nemyslela.
Nadaci Šance onkoláčkům letos ze Zámečku přibyla díky příspěvkům návštěvníků a mému drátování krásna částka 14 962 Kč. To mě velice potěšilo. Je to víc než dvojnásobek částek v minulých letech.
Mně se zdálo, že stále tam zbývá málo zápichů a často je dodělávám, ale že se jich prodalo přes 300 bych ani neodhadla. A návštěvníci do kasiček kolikrát nasypali všechny drobné, které měli s sebou, a jeden pán si místo zápichu vzal malý zvoneček a dal za něj do kasičky místo 40 Kč pětistovku.
Těší mě, že se získala tak pěkná částka, protože to letos bylo naposledy, kdy se na Zámečku přispívalo formou sbírky do kasiček. Už nechci riskovat že se mi může jedna z nich, kterou nemám kam zamknout, ztratit, jako se bohužel ztrácí různé drobné předměty.
Vymyslela jsem jiný způsob přispívání nadaci, stále v rámci Knoflíkiády, kromě aukcí na jejich bazárku, které dávám průběžně. Na Zámečku se dál budou prodávat zápichy a jiné drobnosti, ale příspěvky budu posílat na účet, bude to přeci jen bezpečnější. A jsou i jiné možnosti, dodávám výrobky do prodeje jinam a dávám nadaci procenta z prodeje, a každý zájemce si může vyfotit nebo opsat číslo účtu nadace při prohlídce a sám přispět jak bude chtít.
Jak se říká, kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá důvody.
Tento letošní úspěch mě těší tím víc, že v tomto roce jsem přišla o dalšího sponzora, který Knoflíkiádu podporoval a i přes to, ze jsem měla méně prostředků na materiál, se pro nemocné děti získala zatím největší částka.
Chci zde moc poděkovat firmám Sanela s.r.o., Fortel s.r.o., i firmě Kozák Svitavy s.r.o. a jejich galvanovně v Lanškrouně i ostatním, kteří pomáhají, za všechnu podporu, kterou mi poskytují pro aktivity na Zámečku i na materiál na tvorbu výrobků. Díky tomu je možno celý výtěžek z prodeje věnovat nemocným dětem. Poděkování také patří Iloně Nástrahové, za jejíž obrazy přicházejí nadačnímu fondu pěkné příspěvky.
Zámeček přečká v klidu další zimní období, a už se těším na příští rok, co zajímavého přinese i na další návštěvníky, které jeho historie zaujme i na to, jakou částku se příští rok podaří pro nemocné děti získat.
Krasava Šerkopová
