„Když jsem se vrátil z vojny v roce 1953,“ pokračuje ve vzpomínkách pan Josef Majer: „tak tam byla v místě, kde je teď levé přísálí, hospoda. Nepamatuji si už přesně, ale myslím, že se tam chodilo zezadu. A vím, že tam byl pan Venzara. Bylo tam jen pivo, nic víc, ani buřta tam nedostal koupit a chodili tam štamgasti.
Do té hospody chodil pan Pecina, to byl mistr na potenciometrech, Ruda Novák, to byl šéf plánovacího oddělení v Tesle, chodili tam taky bratři Hrabalovi. Jeden byl Mirek a ten druhý se jmenoval... jak? Ani nevím, už si to člověk nevzpomíná…"
Od pana Jindřicha Venzary, syna Bedřicha Venzary, který tehdy hospodu vedl, jsme se dozvěděli, že jeho tatínek byl vyučený číšník a dostal umístěnku s bytem do Lanškrouna. Hospodu měl v místě dnešního levého přísálí. "Byla to spíš pivnice, nevařilo se," potvrzuje slova pana Majera. Vstup do hospody byl z ulice Krátké proti dnešnímu rodinnému domku Šmejdířových. Hospodu v tomto místě provozoval Bedřich Venzara asi tři roky.
Dcera Bedřicha Venzary, paní Bedřiška Klímová, popsala období, kdy její otec působil v tomto období ve Společenském domě, následovně:
„Do Lanškrouna jsme se přistěhovali, když mně byl jeden rok, to bylo v roce 1953. Můj otec provozoval hospodu v kulturním domě asi tři roky. Chodilo se tam tehdy z boku, z ulice Krátké. Matně si vzpomínám, že jsme zřejmě bydleli v nějaké místnosti za výčepem, protože mně utkvěla vzpomínka na bílou postýlku, ve které spala moje sestra, která je o rok mladší.“
A Bedřiška Klímová si také dobře vzpomíná na to, že ve vile byly jesle a mateřská školka: „V budově kulturního domu byla tenkrát školka zřejmě od nejmenších dětí, kam jsme se sestrou a bratrem chodili. Tam, kde je teď výčep, jsme měli jídelnu. Vzpomínám si na velké bílé dvoukřídlé dveře, v horní polovině prosklené. Z chodby hned vedle těchto dveří vedly podobné dveře na toalety a do umývárny, která byla bíle vykachlíčkována. Stropy byly velmi vysoké a celkový dojem byl chladný a neosobní.
Na spaní jsme chodili po schodech do patra, ale už si nevzpomínám na zařízení ani na prostory.
Zahrada už tenkrát byla celkem zanedbaná, vzpomínám si na polorozpadlé nízké okrouhlé zídky se zbytky ozdobných sloupů, kolem vyšší tmavé stromy, snad nějaký druh cypřišů. Uprostřed byl plácek, kde jsme si jako děti hrály. Toto místo bylo v dolní části prostranství u schodů a byly jsme tam nejraději,“ končí vzpomínku na školku ve Společenském domě paní Bedřiška Klímová.
Dle výpovědí pamětníků fungovaly jesle a školka ve Společenském domě několik let, nepodařilo se nám však zjistit rok vzniku dětského zařízení. Pokud by někdo z vás, čtenářů, dokázal tuto mezery doplnit, budeme moc rádi.
Jisté je, že v roce 1960 již jesle ani školka v prostorách Společenského domu neexistovaly. Dokazuje to žádost o povolení stavebních úprav, podle níž Restaurace a jídelny chtějí v místě tehdejšího výčepu vybudovat šatnu a vstup do sálu. Náhradou za to chtějí v uvolněných prostorách po jeslích zřídit restauraci včetně zázemí.
S poděkováním za pomoc při přípravě tohoto dílu seriálu paní Boženě Chládkové a paní Bedřišce Klímové
Marie Hrynečková
Text žádosti o povolení stavebních úprav z 18. 2. 1960:
Restaurace a jídelny se sídlem v Ústí nad Orlicí – podnikové ředitelství píší Místnímu národnímu výboru, odboru výstavby Lanškroun žádost o povolení stavebních úprav a přemístění provozu restaurace U nádraží v Lanškrouně.
Provozuje pohostinství v rest. U nádraží, č. závodu 711 v Lanškrouně, a to v domě čp 335 v Lanškrouně.
Majitelkou je n. p. Tesla Lanškroun v Lanškrouně – ROH n.p. téhož podniku. V objektu byl vybudován prostorný sál a je nutno použít pro šatnu a příchod někdejší náš výčep, v témže domě umístěný. Náhradou za tento výčep a další někdejší klubovnu nabízí nám podnik místnosti nyní uprázdněné a užívané dříve JESLEMI tohoto podniku, jež jsou nyní vystěhovány. Jde o 3, příp. 4 místnosti a kuchyň, sociální zařízení a skladiště v celku, a prostorný sklep v podzemí pod místnostmi. Umístění je ideální. Vybavení a rozmístění výčepní stolice a sporáku i jiného strojního zařízení, ledničky a podobné, provede náš podnik.
Je ovšem nutno provésti menší stavební úpravy, probourání dveří, přepažení sklepa, instalace výčepní stolice, sporáku, přívod plynu, elektřiny, skládkové zařízení do sklepa, úprava sociál. zařízení, odvětrání skladiště, ventilace kuchyně, isolace kuchyně, osvětlení sociál. zařízení, zazdění okénka do sociál. zařízení.
Vybavení a úpravy mají se provésti tak, aby závod pohostinství svou úrovní odpovídal úrovni Kulturního domu, s nímž je v těsné souvislosti, a byl důstojným recepčním místem pro obchodní hosty a zahraniční delegace n.p. TESLA.
Navrhujeme proto provésti předběžné komisionální řízení na přibrání všech kompetentních činitelů, zejména zástupce OHES Inspektorátu ochran a bezpečnosti práce při KVOS v Pardubicích s. Syrovátková a požární bezpečnosti, ROH n.p TESLA a našeho podniku. Budeme velmi povděčni, když se komise uskuteční urychleně.
V případě, že by k vyřízení byl příslušný ONV-výstavby, žádáme o postoupení spisu.
Za trvalý mír Restaurace a jídelny Ústí nad Orlicí
Předchozí díly:
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4750-serial-o-spolecenskem-dome-prave-zacina-piste-ho-s-nami
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4754-serial-o-spolecenskem-dome-dil-1-langerova-vila
http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4844-serial-o-sd-dil4-vila-v-roce-1948-vyhorela
Foto 1 až 16 z archivu rodiny Luňákových, Techlovských, Gregarových a rodiny Venzarových, snímek č. 17 a dokument č. 18 poskytlo Městské muzeum Lanškroun:
1 až 4 - Snímky z roku 1949 a 1950.
5 a 6 – Snímky z roku 1955.
7 až 9 – Rok 1956.
10 – Rok 1957, učitelky MŠ, zleva Vlasta Brokešová a paní Májová.
11 – 1957, děti na zahradě SD.
12 – Rok 1957, učitelky MŠ, druhá zleva Julie Mikulášová, Květa Víšková, paní Mikulášová a paní Chlebounová.
13 – 1957, děti s učitelkami zřejmě míří na náměstí.
14 – 1957, na nynějším náměstí J. M. Marků.
15 a 16 – 1957, na zahradě SD.
17 – Na fotografii z roku 1900 je vidět nízké okrouhlé sloupky, o jejichž pozůstatcích se Bedřiška Klímová zmiňuje. Při pohledu na tuto fotografii řekla, že jí v paměti utkvělo zrovna to kruhové místo, kde si jako děti hrály. Kruh byl směrem k budově už zbouraný, takže do něj byl volný vstup. Děti nacházely už jen rozpadlé kousky původních sloupků a hrály si s nimi.
18 – Žádost Restaurací a jídelen o povolení stavebních úprav po jeslích.
