Budova lanškrounského kina na ulici T. G. Masaryka (do války se jmenovala Fiebigstrasse, čili Dobytčí cesta) slouží k promítání filmů už od roku 1914, kdy ji nechal postavit liberecký podnikatel Antonín Sachers. Nacházelo se zde 408 míst, z nichž 84 bylo na balkoně. Koncesi na provozováni kina obdrželo město Lanškroun v březnu 1914, pronájem koncese byl sjednán Karlu Demuthovi.
Poté, co jsme zveřejnili vyluštění hádanky, se redakci ozval pamětník, který přesně věděl, k čemu litinová ozdoba na budově polikliniky v minulosti sloužila. Jan Sisr popsal situaci, kterou zažil jako dítě začátkem 50. let:
Ve fotogalerii přinášíme snímky z generální stávky před kinem, která zde proběhla 27. listopadu 1989 za účasti 5 tisíc lidí. Autorem snímků je Václav Uhlíř, s jehož laskavým svolením zveřejňujeme nejen záběry z 27. listopadu, ale i snímky z recesistických akcí Společnosti za veselejší současnost.
U Čermné byla založena roku 1885 silnice. Dříve se jezdívalo po stezníku. Jakubovičtí, dokud neměli hřbitova, pochovávali na hřbitov do Čermné. Cestě, po které nebožtíky vozívali, se dosud říká "Umrlčí cesta."
Poté, co Tesla Lanškroun vybudovala ze zlatnické dílny společenský sál, požádalo podnikové ředitelství Restaurací a jídelen v Ústí nad Orlicí, jež zřejmě tehdy restauraci SD provozovalo, o povolení stavebních úprav. Ty měly pozvednout restaurační zařízení na úroveň ostatních prostor Společenského domu a zároveň být důstojným recepčním místem pro obchodní hosty a zahraniční delegace n. p. Tesla.
K napsání článku mě vedla vzpomínka na mého dědečka Josefa Macka, bývalého ředitele Mrazíren Lanškroun státního podniku, ale i připomenutí významného lanškrounského subjektu, který zaměstnával zdejší obyvatele již v předválečném období až po část nových porevolučních časů po roce 1989.
První zmínka o existenci dřevěného zájezdního hostince Krčma pochází z roku 1643. Dnešní podoba je z konce 18. století. Stále si však zachovává svůj ráz roubené chalupy s představěným podloubím na dřevěných sloupech.
Nenápadné stavení čp. 84 v ulici Komenského (asi tak v polovině mezi Krčmou a bývalým řeznictvím Kocourek) je rodným domem muže, který se po vypuknutí 2. světové války zasloužil o záchranu 2 506 československých Židů. Leopolda Herrmanna.
Na Suchém vrchu stál za dávných dob krásný zámek, kde bydlel král se svou dcerou. Ta byla tak neposlušná, že ji král jednou i se zámkem proklel. Zámek se proměnil v skálu, ve které je princezna zavřena.
O tom, jak fungovala v roce 1965 kulturní činnost ve Společenském domě, vypovídá závodní časopis lanškrounských Tesláků "Svět kolem nás" z prosince roku 1965. Kulturu ve městě měl na starosti Jednotný závodní klub (JZK), který byl financován dvěma největšími podniky, Teslou a Východočeskými papírnami.
Přiložené historické fotografii z první třetiny 20. století dominuje velká secesní budova, která byla postavena v roce 1910. Do budovy byla po jejím dokončení přemístěna tkalcovská škola, už v roce 1919 byla v části budovy zřízena česká obecná škola, o dva roky později již česká obecná a občanská škola zabírala celou budovu.