Minulý díl seriálu končil zápisem z kroniky města Lanškroun, který se týkal požáru Společenského domu dne 20. února 1948. Po zveřejnění textu se redakci ozval očitý svědek požáru, pan Jaroslav Lechnýř. Přestože mu tehdy bylo pouhých 5 let, požár si vybavuje a v následujícím rozhovoru jej popsal i v širších souvislostech.
Snímek zobrazuje detail koruny nad vchodem domu čp. 28. na ulici 28. října. Jde o dřívější hotel Zemská koruna, dokumentace k objektu někdy zmiňuje též název U Zlaté koruny či U zemské brány. Budova je nyní čerstvě opravená a podobou fasády se mírně navrací ke vzhledu z třicátých letech 20. století.
Základ domu pochází patrně z doby dřívější, nežli z první třetiny 19. století.
V roce 1956 získal budovu čp. 43 Okresní ústav národního zdraví v Lanškrouně. To bylo pro objekt zcela nové využití, vyžadující další stavební úpravy. Přestavba začala v březnu 1956 a budova dostala dispozice, které si v podstatě uchovala až do 90. let 20. století. Pouze s tím, že v objektu nebyl výtah.
Část 5. - Áčko v letech 1946 až 2005
1. patro áčka
První patro patřilo výrobě elektrolytických kondenzátorů jako hospodářské středisko 25.
Kdo prožil srpen osmašedesátého roku, nezapomene. Bohužel, historická fakta byla v dalších letech stranickými a státními orgány překrucována. Faktické dokumenty a fotografie záměrně ničeny. Lidé pronásledováni. Sdělovací prostředky podléhaly tvrdé cenzuře, tiskoviny byly pečlivě kontrolovány.
Přinutit člověka, aby své pocity a zážitky zapomněl, však nelze. Naštěstí.
O historii této barokní stavby je toho pořád známo poměrně málo. Od loňského zahájení provozu se také vyhledávají v různých archivech včetně Lichtensteinského ve Vídni dokumenty týkající se Nového zámku. Podařilo se objevit nějaké údaje zatím nikde neuváděné,zajímavé podrobnosti přinesl překlad stránek z Rudoltické kroniky, kam bývalý ředitel školy a kronikář Ferdinand Jandl píše o výstavbě, požárech, demolici a dalších osudech zámku.
Ve třicetileté válce ukrývali lidé poklady do Bukové hory. Jednou se přihnala hrozná bouře. Proudy vody vymílaly hluboké výmoly. V nánosech lidé nacházeli zlaté i stříbrné peníze, které pocházely ze zahrabaných pokladů.
V dopise z 28. června 1949 sděluje ministerstvo spravedlnosti Místnímu národnímu výboru v Lanškrouně, že souhlasí s přestěhováním okresního soudu z budovy nynějšího SD do nově nabízených prostor v budově čp. 43. Kdy konkrétně k vystěhování okresního soudu došlo, se však nepodařilo z dostupných zdrojů zjistit, protože záznamy v pozemkových knihách se se skutečnosti pravděpodobně dost rozcházejí.
29. června po poledni vyšel ve třicetistupňovém vedru od budovy HZS průvod hasičů ve slavnostních uniformách v čele s Dechovou hudbou Pavla Vašíčka z Dolní Čermné. Cílem bylo Jiráskovo náměstí, kde se konaly oslavy 150 let od založení sboru v Lanškrouně. Trasa průvodu byla plánována tak, aby prošel všemi místy, kde v minulosti hasiči sídlili.
Hovoříme-li o poliklinice, nemůžeme nevzpomenout lékaře, kteří v ní ordinovali. U nich lidé z Lanškrouna i širšího okolí hledali pomoc, když jim bylo nejhůř. Odbornost a lidský přístup zdejších lékařů i zdravotních sester byly pro pacienty možná důležitější, nežli budova sama.
Rudolf Emil Langer se narodil v roce 1847, v pětadvaceti letech získal živnostenské oprávnění v oboru klenotník. Svoji první zlatnickou dílnu s obchodem si zřídil v domě číslo 141 na ulici 28. října a o pět let později již byla jeho živnost zaprotokolována jako továrna. Protože podnikání prosperovalo, rozhodl R. E. Langer o jeho rozšíření a na ulici Nádražní čp. 335 nechal postavil luxusní vilu s továrnou, v níž pracovalo kolem 70 zaměstnanců.