Narodil se 25. května 1894. Byl nejstarší ze 13 dětí. Obecnou školu vychodil v Čermné, protože byl neobyčejně nadaný a ctižádostivý, rodiče ho poslali do měšťanské školy v Kyšperku (nyní Letohrad). Po absolvování měšťanské školy se odebral mladý Junek do Prahy na Obchodní školu. Po skončení obchodní školy nastoupil do Pražské úvěrní banky a stal se disponentem. Jeho nadřízení si ho vážili a poslali jej do Olomouce, kde se zřizovala filiálka banky.
Když ještě dříve bylo mnohem více lesů, šel jednou jeden muž z Lubníka do Lanškrouna. Na sázavské vrchovině u zemské hranice roste lesík a tam je třeba se vždycky vyhnout Zelenému Honzovi.
V letech 1968 až 69 proběhla rozsáhlá rekonstrukce Společenského domu. Ten se tak stal důstojným kulturním zařízením s potřebným zázemím, sál i restaurace představovaly na tehdejší dobu poměrně vysoký standard. Poněkud opomenuto bylo technické vybavení jeviště a zázemí pro účinkující.
Během měsíce března jsem plánoval třetí povídání o cihličkách. Virus byl proti. Tak jsem se rozhodl, že některé příspěvky napíši nyní na stránky Lanškrounsko.
Při návštěvě mého učitele jsem vzpomenul cihlářského mistra pana Josefa Hübnera. Hostitelka se hned rozzářila. „To byl můj strýc!
Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu.
Rodák z Výprachtic, významný vojenský kapelník, komponoval své skladby převážně pro dechové orchestry. Několikrát se zúčastnil tradičního lanškrounského Monstrkoncertu dechových hudeb.
Jednou večer šla jedna žena přes Dolní Třešňovec domů do Lanškrouna. Tu nedaleko slyší jakoby svištění kosy, a když měsíc vyšel, spatřila v šeru něco se bělat jako kostlivce.
Jak jsme již zmiňovali v minulých dílech, budova kulturáku byla od 50. let postupně stavebně upravovaná. V přízemí historické vily vznikla restaurace a ze zlatnické dílny byl vybudován společenský sál.
Cyklistika k Lanškrounu neodmyslitelně patří. Odkdy se ale datují její počátky? O tom jsme si povídali s Jiřím Vodičkou, který cyklistický oddíl v Lanškrouně v roce 1959 zakládal.
Legendární brankář LTC Praha a československé reprezentace. Vypracoval pro Lanškroun dodnes inspirativní regulační plán rozvoje města. Se svou rodinou žil v Lanškrouně po 2.světové válce až do roku 1948. V padesátých letech byl po známém procesu s hokejovými reprezentanty vězněn v komunistických lágrech.
Při Společenském domě fungovalo vždy mnoho kurzů a zájmových kroužků, které se nejprve konaly v prostorách vily, zejména ve velkém a malém technickém kabinetě. Po roce 1980, kdy byl dostavěn hotel, se výuka soustředila do jazykových místností v přízemí hotelu.